Hrubá skála

Týdenní dovolená v Českém ráji s Odvárkama. Lezli jsme po skalách, na kolech jsme projeli skoro celý Skalák, běhat jsme chodili po pohádkových pěšinkách mezi věžemi,  toulali jsme se skalními městy a bydleli jsme v místě, kde se naši caparti měli jako v peřince – pískoviště, trampolína, bazén, spousty hraček.

První výběh (14km)
Centrem Skaláku (9km)
Běh na Trosky (14km)

Pokračovat ve čtení „Hrubá skála“

Vysočina

Konečně začínáme žít. Máme za sebou letosšní první víkend ve Svratce. Přidala se Káma, Prokop a Grétka. Sobota patřila dobývání Rybenských perničků. Děti si pěkně hrály pod skálou a dospěláci se snažili natáhnout alespoň jednu cestu. Kombinace mokrých mechů a strachu ale udělala své. Nic jsme nevylezli. V neděli jsme si ale na Drátníku náladu spravili. Cesta Rorejs stála za to. Teď už s dětma zvládáme nejen chodit, ale i lézt. Nádhera.

Pokračovat ve čtení „Vysočina“

Malý Rabštejn

Něco lehčího na lezení, v pěkné přírodě, ne moc daleko od Brna a navíc co nejschovanější před nájezdy lezců-nelezců, kteří o víkendech okupují Vysočinské skalky. David nás nasměroval na Malý Rabštejn a zprvu to opravdu vypadalo, že by mohlo být splněno vše co jsme si namysleli. V sobotu ráno jsme ťapkali hlubokým údolím s železničkou pod skály. Lidí se tam motalo hodně, Vysočinskému mumraji (psi pod skálou, rodinky s dětmi, křik, hluk, zmatky na skále) jsme se neubránili, ale něco jsme vylezli. Pěkná byla šestka (nevím jak se jmenuje) přes kruh nahoře v plotýnkách.

Pomalu se oteplovalo a tekl z nás pot. Když dole v údolí spustili agregát a začali bagrovat něco u trati, rozhodli jsme se pro strategický ústup. Asi už na podobné skalky jezdit nebudem, kdysi to bývalo jiné.  Cestou do Brna se Maky konečně dočkala koupání – zastavili jsme v Tovačovských štěrkovnách a bylo dobře. V neděli jsme si dali pěknou vyjížďku na kolech celým Rakoveckým údolím do Jedovnice. To byla úleva, nikde nikdo, ticho, krásné louky.

Dobřečov a Bradlo

S Kámou, Markét a Márou jsme udělali průzkumnou výpravu na neznámé (pro nás) skalky v okolí Rabštejna. V sobotu to byl Dobřečov a Ferdovky. Lezení pěkné, místo ještě hezčí a lidí málo. Klasifikace trošku rozlítaná, ale vše pěkně odjištěné. Přímo pod skálou je ideální místo na přespání (bez vody).

Po podvečerní okružní jízdě podhůřím Jeseníků jsme se sem vrátili, udělali oheň proti muchičkám a zalehli. Jo, abych nezapoměl, ty Ferdovky, tak ty jsme nenašli – ale jesenickou buší jsme se prošli pěkně. Těch nadávek co se zase sneslo na hlavu Vlka a jeho průvodce,  tentokrát možná i trošku nevinně. Na někoho se to bloudění svést musí.

Pekelné počasí v neděli nás provázelo cestou na Bradlo. Po modré z Lipinky to byl očistec – těžký bágl, nekonečná horkem sálající louka, pořád do kopce a nejmíň třicet nad nulou. Lezení nic moc, ale flákačka pod skálou v lese dobrá. Pak jsme se jeli vykoupat, Mára se naštval a jelo se domů.

O Vánocích

Mé první vánoce v Brně. Poprvé jsem věšel ozdoby na stromek s Maky a poprvé jsem večeřel bez našich. Takové podivné myšlenky jsem měl když jsem  před štědrovečerní vyrazil běhat a z Palačáku jsem koukal na zářící Brno. Do Třince jsme se vydali hned po štědrém dni.

Z Mexika

Když pak jedné noci napadlo hodně sněhu, vydal jsem se ráno místo na sjezdovku na Karvinsko. Chtěl jsem vidět hřbitov na Mexiku v bílém. Pár nových fotek je v karvinské galerii.

Další přejezd byl na chalupu do Svratky. Sešlo se nás tam hodně a bylo dobře. S Márou jsme vybojovali Korso na Čtyřech palicích a Orlíka na Drátníku – krásné horské lezení ve Žďárských vrších.

Vymetáme kouty

Během týdne jsme projeli několik koutů naši vlasti. Novohradky leží na jižní hranici s Rakouskem, Labák na severu nad Děčínem na hranicích s Německem a Ostrý je na východě na dohled od hranic s Polskem a Slovenskem.

Novohradské hory

Nejeden člověk nám vychválil tento kout naší země. Opuštěná sudetská krajina, vylidněné pohraniční pásmo, kilometry cest po lesích a loukách, staré kostely a zanedbané vesničky, místo, kde čas běží pomaleji.

Tohle všechno jsme se o Novohradkách doslechli. Není divu, že nás to zlákalo. Prodloužený víkend jsme už dlouho předem přidělili právě těmto pohraničním kopečkům. V sobotu kolem poledne přijíždíme do Nových Hradů. Na náměstí si ještě dáváme guláš, poslední výsadu civilizace, a pak už hurá do divočiny. Jedeme na kolech obalených brašnama. Máme vaření, jídlo, stan, ručníky na koupání, foťák, nářadí, jsme odhodláni přežít vše.

Ale ouha, je strašné vedro a očekávaný horský chládek se nekoná. Místo něj na nás dorážejí přemnožení komáři a další havěť. Po pár hodinách šlapání nás přecházejí iluze o zapomenutém kousku země. Zase jsme si jednou vybudovali vzdušný hrad nad základy z různých řečí a našich přání. Popíjíme pivko na kopci v Hojné Vodě a koukáme na spousty cyklistů a turistů. Před setměním projíždíme Žofínem a stoupáme k Huťskému rybníku. Komáři nás ženou výše a stan stavíme na hřebeni z poblíž kopce Vyhlídka. Drobné mušky na nás asi čekaly, protože na nás zahájily útok v celých armádách. To jsme ještě nezažili. Nebýt stanu, tak nás sežraly zaživa.

Doufali jsme, že ráno bude líp, ale útok pokračoval i při balení věcí, no hrůza. V Pohorské vsi oddychujeme a zkracujeme plánovanou trasu.Další noc bychom nepřežili. Po krásných cestičkách přijíždíme do Benešova, kde na náměstí u kašny snídáme a přes louky, hory a doly se odpoledne vracíme do Nových hradů. Jsme spokojeni, že jsme vše zvládli a možná se sem ještě vrátíme (bez horka a komárů).

Labák

Tak David se konečně dočkal. Dostal mě do Labáku. Výprava dvou aut ve složení: já s Maky, David s Maťou, Ricardo, Janek Bednařík šimpanz, Ďury a Janča úspěšně přežila pekelnou cestu a v hospůdce u Nežerků (V Ostrově) popíjela až do setmění. Pak se odebrala do bivaku autobus.  Tolik zprávy z pátku. V sobotu se lezlo.

My s Maky jsme to sice pojali spíše expedičně než sportovně, ale zelezli jsme si parádně. Lezení parádní, sice trožku těžší, ale rozhodně líp odjištěné než na jiných pískách. Člověk se bojí tak akorát, aby to nebylo o život. Večer U Kosti jsme s Davidem zavřšili den pivama, kytarou a dobrem. Nikdy určitě nezapomeneme na Růženku, její pronikavý hlas a do aleluja opakovanou hlášku: „A zahrajte něco veselého, tohle bylo smutné“. V neděli bylo hrozné vedro. Trekovalo se, trošku lezlo a cestovalo zpátky do Brna. Určitě se sem ještě podíváme, na druhém břehu (pravém) by pro nás mohlo být více lezitelných cest. A taky ten malý hřbitůvek a staré domky v Dolním Žlebu by stály za pár obrázků.

Beskydy

Zchladit se v chladném hoském vzduchu, cvičit na dobro, číst a spát. Tak takhle jsem si vymyslel svoji týdenní dovču na naší beskydské chalupě a přesně tak jsem to taky udělal.

Přibral jsem ještě kolo, abych trošku potrénoval na náš velký přejezd. Až na dvě pekelné vyjíždky na kole to byl krásný týden na horách, plný nicnedělání, ticha, šumění stromů a zvuků dobra. Na víkend přijela Maky a přivezla s sebou jednu z nejhezčích bouřek co jsem kdy na Ostrém zažil.

A když už je řeč o kole, tak se mi i v tom hrozném vedru povedl krásný přejezd. Z Třince přes Vendryňi do Nýdku, přes Hluchovou na Filipku, na Bahenec a dolů do Bukovce, pak nahoru na Gírovou a zase dolů do Mostů, pro změnu zase nahoru na Skalku a po hřebenu přes Velký a Malý Polom na Bílý kříž, pak po asfaltkách přes Visalaje zpátky do Třince – 111km, nastoupáno asi 1800m, vypito pět litrů vody, šest hodin v sedle.

Durnstein

V neděli v sedm ráno byla v Brně mlha jak z rákosníčka. Venku byla zima, mrholilo a kdo nemusel, vůbec nelezl z postele. Je to k neuvěření, že se najdou čtyři lidé, kteří dobrovoně vstanou a vyrazí ven za lezením. Do rakouského Durnsteinu jsem se jel podívat po dlouhé řadě let. Nic se nezměnilo – parádní lezení na hřebíncích kolem hradu tyčícího se nad Dunajem a krásným starobylým městečkem. I přes to počasí nakonec všechno dopadlo dobře a lezlo se celý den (pravda, chvilkama do bylo horské).

Španělsko 2009

Dlouho plánovaná výprava do Španělska je za námi. Hned na začátek musím předeslat, že fotkama ani pár odstavcema textu se atmosféra této země a tohoto vejletu nedá vůbec přiblížit. Projeli jsme velkou část poloostrova a najeli jsme téměř 4 tisíce kilometrů. Strávili jsme tam 22 dnů a kromě dvou nocí, kdy jsme se léčili v jednom privátku, jsme spali ve stanu nebo v autě.

Krajina je hodně různorodá a plná překvapení. Úzké uličky a kostelíky, na které jsem se těšil, jsou skoro všude – pan Foglar by měl radost – stínadla skoro v každé vesničce. Ve středozemí jsme si někdy připadali jako v Americe. Projížděli jsme úplně opuštěnou krajinou, kde bych si opravdu nepřál řešit nějaký problém – třeba s autem. Trošku nás zklamala Andaluzie, ve které jsme chtěli strávit nejvíce času. Ale našli jsme oblasti, kde se nám líbilo a těžko jsme se s nimi loučili. Hodně času jsme strávili lezením a byli jsme hrozně rádi, že jsme si ten lezeckej vercajk nakonec vzali. Lezení v oblasti La Mussary bylo jako za odměnu – krásná skála, krásné cesty, vše v téměř liduprázdných sektorech. Padly i nějaká ta 6bčka a našlo se i krásné čtyřdélkové 6ačko. Tady je výběr několika fotek, zbytek někdy na promítání: