Mlhavé Jeseníky

Rychle domluvené akce bývají nejlepší. Pár zpráv po fajsbůkovém chatu s Peťou Frencem a ve Čtvrtek ráno sedím místo kanceláře v autě na cestě do Jeseníků. Autem jsme vyjeli skoro až na Zámčisko – o to více jsme toho mohli naběhat a nalyžovat. Do Sviního jsme sjeli pětkrát, jednou jsme sjeli na Ovčárnu, dvakrát jsme zázračně našli Petráky – na hřebeni fučel vítr a všude byla typická Jesenická bílá tma. I když jsem tomu moc nevěřil, tak jsme opravdu jezdili ve dvaceti číslech prašanu – nádherná lyžovačka. Ušli jsme asi 17km, nastoupali kolem 1700m.

Krátké video na youtube

Skialpové Jeseníky

Konečně skialpy. Lokálko-VHSkový výlet do Jeseníků se vydařil. Bylo krásně, prašan prášil jedna radost a po dvou letech jsem si znova připomněl jak je to lyžování v horách úžasné. Díky klukům za fajn společnost a Davidovi ze pěkné obrázky.

Naše trasa – 21km, 1836m

Tomovy Jeseníky

Tomáškova akce, ze které se pomalinku stává tradice. Opět vybral a domluvil víkend na jedné z mnoha schovaných Jesenických loveckých chat. Tentokrát jsme se sešli na Bysterské chatě pod Keprníkem. Akce vydařená až na ten sníh – nepamatuji si, že bych se kdy vláčel pět kiláků v přezkáčích s lyžemi na zádech tam a zpátky jen proto, abych nic nesjel.

Tak na viděnou za rok přátelé …

(Těch pár fotek je od Davida, P. Frence a z mého mobilu)

Křeni ve Zlatých horách

O víkendu se ve Zlatých horách na Začalovic farmě konal „Džem na ranči“. Když se večer lidé scházeli, bylo to jak s Hujerovic klanem sjíždějícím se na třídní schůzky. Samej Začal nebo Hanulík. Ale přijelo i pár „externistů“ ze všech koutů republiky. Moc pěkná akce. Dlouho budu vzpomínát na Kahancové tance. Závěrečný koncert Křenů, kteří se dali na chvilku dohromady po šesti (asi) letech byl parádní. V noci se ještě jamovalo a usínalo. Druhý den jsem chtěl na kole Šerák, ale v tom vedru jsem se motal jen v lesích kolem Rejvízu. Je to moc pěkný kout naší republiky, musím tam znova.

Hubertka

Když jsem nedávno v noci procházel kolem tichých a temných siluet Františkovy myslivny a Hubertky, ani mě nenapadlo, že za pár týdnů zde budu moci strávit víkend. A stalo se. Tom Vidláků nás všechny o víkendu sezval na Hubertku, abychom s ním pobyli a oslavili jeho krok do čtvrté desítky.

A aby to stálo za to, tak do chatky, ke které se musí šlapat pěkně dlouho sněhem do kopce, natahal spoustu jídla, pití a dobrot. A metr prašanu venku byl dárek, kterej zřejmě dostal z protekce od místního krakonoše. Užili jsme si to všichni. Celý víkend se jedlo, pilo, lyžovalo, drakovalo a noční sjezd z Máje stál taky za to. Nakonec jsme se shodli na tom, že Tom by měl mít narozky častěji – ideálně každý zimní víkend. Tak hodně štěstí parchante.

A tady jsou nějaké fotky: David, Honza

Rallye Jeseníky 2010

Uplynul rok a vyznavači dřiny na čerchmantských prkýnkách se opět sešli v Loučné na chatě Sokolka, aby se společně vydali sbírat kontroly druhého ročníku Rallye Jeseníky. Tento rok Špek (pořadatel) řádně přitvrdil a kontroly byly snad na každém hřebínku, v každém dole a u každého rozcestí. Jeseníky tak o víkendu z 6. na 7. března doslova patřily Brněnské Lokálce. Od prvního pohledu na mapu bylo jasné, že se letos nedá udělat žádný okruh, který by vedl přes většinu kontrol. Při vymýšlení taktiky jsme nad mapou proseděli a propočítali několik hodin. Vyplatilo se.

Pokračovat ve čtení „Rallye Jeseníky 2010“

První lyže

Po návratu z Návrší si na mě zasedla chřipka a strávil jsem doma skoro měsíc. Už jsem se nemohl dočkat na první skialpy v Jeseníkách. Sněhovej bůj na mě ale myslel a pořádnou nadílku do Jeseníků poslal až tento víkend. V sobotu ráno se v Zábřehu na benzince dává dohromady banda Brněnských jeseníkářů a společně vyrážíme směr dolní nádrž. Sněhové království. Parkujeme (skoro jsem přejel Pidiho), lepíme pásy, balíme dobroty a vyrážíme. Jak já se na to těšil.

Šlapeme stopu na Saša peak a sníh je bezedný. Ještě na cestě se kolem nás prohnal skůtr v oblaku prachu. Nadáváme. Po pár minutách ho doháníme a se skrývanou radostí pozorujeme zoufalé pokusy posádky o vyhrabání toho monstra. Zapadl až po řídítka. Dnes máme jasno – nic prudšího než Saša peak nejezdit. Sníh si sedá s hrůzostrašnými zvuky a úplně veselo nám není. Lyžování se podobá prohrnování cesty pluhem. Několikrát jsem se zapíchl špičkama do bezedné bílé hlubiny a hladina sněhu mi sahala až nad pás. Dvakrát jsme dobyli Máj. V neděli vidím ve zprávách, že se v Kotli někdo projel s lavinou. Je to taková škoda, stačila krátká procházka lesem a i bez kopání sondy bylo jasné, že do svahů jako je Kotel tentokrát určitě ne.

Pohádkové Jeseníky

V šest ráno házím do báglu pár krámů a v devět už s Jankem šlapeme stopu údolím Divoké desné. Jako v pohádkovém snu míjíme hrad Zámčisko a z vrcholu Saša peaku obhlížíme naše sněhové království. Nikde nikdo, sluníčko, modré nebe, metr nového sněhu. Dneska je to všechno naše. První prašanovej sjezd dolů k posedu. Za dvacet minut jsme zpátky na Sašovi. Šlapeme stopu na Máj, přímo ke kontrole z Rallye. V poledne si užíváme sjezd Velkým kotlem a ještě jeden hned nato. Nikde ani stopa.

Na hřebeni se objevuje chlapík s drakem. Janek ho tak vyděsil, že nás skoro hodinu dobrovolně zasvěcoval do tajů sněholítání. Já už bez svého draka dlouho nevydržím. Od Petráků další prašanovej sjezd přímo do boudy borců z místní horské služby, kde dostáváme dávku tepla, čaje a jdeme s nima ještě na dávku piva na Ovčárnu. Se setměním se loučíme a míříme zpátky na hřeben. Bílá tma. Od boudy jedeme jen podle buzoly. Ve sviním dole už je šero, ale zato prašan až po pás. Když se kolem mě řítí Janek v bílém oblaku, nevěřím, že to není jen repríza známého filmíku The Sinners. Za tmy odjíždíme od nádrže a někde hluboko ve mně se až do Brna přehrává celá ta sněhobílá pohádka zabarvená tóny Ulrychovic Koločavy …

Koločavské hory
modré jsou
modré jsou
tam mě moje nohy
ponesou
až já budu v horách
jednou spát
tak se bude na mě
koločavský pánbůh
usmívat

Jeseníky a bouřka na Petrácích

Předpověď hlásí déšť a na hřebenech hor vichřici. Vše se tentokrát plní. Celou cestu z Brna až do Karlova prší – v Karlově, kde přesedáme na autobus nejhustěji. Vyrážíme z Ovčárny směr hlavní hřeben. Během deseti minut jsme i přes goráče na kost promočení. Kdo nedojde k translačce na Vysoké holi je srab. Na hřebeni u Petrových kamenů je peklo. Otáčíme to zpátky. Translačka tentokrát nebude. Vleky nejezdí – až na jeden. Když k němu přicházíme, právě ho zastavují kvůli bouřce – blesky a hromy jsem v únoru zatím asi nezažil. Chvilku bojujeme na pásech a trošku lyžujeme. A dost. Jedeme domů – přes kopečky Nízkého Jeseníku a hrad Sovinec. Ale i tak to stálo za to.

Divoký důl, 17.-18. prosinec

Jeden den jsme se hrabali zasněženým Divokáčem a druhý den plavali v hordách prašanu.