Libavá

Blížil se konec měsíce a za duben mi chyběla noc strávená někde venku. Chtěl jsem jet znovu do Trenckovy rokle, ale nakonec zvítězil duch průzkumníka a vydal jsem se do míst, kde jsem nikdy nebyl. Dlouho jsem měl v hlavě údolí Bystřice nad Olomoucí, které kopíruje hranici vojenského újezdu Libavá. Napadlo mě protáhnout tuto trasu kolem celého újezdu a plán byl na světě.

Vyrazil jsem v pátek odpoledne a kolem páté jsem startoval z Olomouce. K údolí Bystřice vedou krásné cyklostezky plné cyklistů. Pro lidi z Olomouce je to asi jeden hlavních tahů do přírody. Údolí je zpočátku hodně zastavěné, ale čím severněji, tím je vše divočejší a liduprázdnější. První zastávku jsem dělal u nádraží Hrubá voda, které jsem několikrát maloval. Nádherná, ale bohužel zdevastovaná, budova. Další zastávka byla v bývalé obci Bělá. To už jsem byl v hodně opuštěných místech, nikde nikdo, jen spousty zvířat (skoro jsem přejel lišku). Před setměním jsem přejel hranici újezdu a nedočkavě zamířil ke starému lomu, kde mělo být podle mapy ohniště a snad i místo ke spaní. Bál jsem se, jestli už tam někdo nebude nebo jestli nebude ústí lomu působit moc depresivně. Ale vyšlo to. Místo bylo krásné, s nádherným výhledem do nitra újezdu, hluboko dole šuměla Odra, u ohniště bylo dřevo i klacky na opékání a na stromě visel rošt a nějaké nádobí. Uvařil jsem si čaj, poseděl u ohně a šel spát. Byla mi trošku zima, ale spalo se dobře.

Druhý den jsem hned zrána musel přebrodit Odru. Byla mi zima a vůbec se mi do vody nechtělo, ale nedalo se jinak. V řece byl silný proud a skoro měl vzal s sebou. Brrr. Později mě čekal ještě jeden brod Odry, který byl hlubší a namočil jsem si kalhoty. Nečekal jsem, že bude vody nad kolena. Dalším nepříjemným překvapením byla rozkopaná silnice mezi Potštátem a Olomoucí. Měl jsem po té cestě jet, ale nešlo to. Musel jsem vymýšlet okliky a dost mě to naštvalo. Závěrečný úsek do Olomouce byl odměnou za všechny brody, tarasení do kopců a rozbité silnice. Vedl dlouhé kilometry z kopce a do zad mi foukal vítr.