Noc v Tatrách a útěk na Vtáčnik
Výprava do Tater začala nadějně. Sedli jsme s Tomem v pátek v sedm do auta a před půl nocí jsme si dali jedno řezané ve Furkotce na Štrbském. Jako za starých časů jsme pak za svitu měsíce a hvězd vyrazili do hor. V půl druhé už sedíme ve spacácích na verandě chaty u Popradského plesa, baštíme slané tyčinky, popíjíme vynesené dobroty (pivo, slivka) a kocháme se černými horami všude kolem. Kolikrát už jsme tam takhle ponocovali?
Ráno bylo všude mokro a z nebe padala voda. Když přijel Viktor, tak nás opravdu nepotěšil - bude prý škaredě celý den, další den nejspíš taky a nahoru radno vůbec nechodit. A tak jsme se sbalili a jeli na Vtáčnik. Tam bylo pro změnu tropické vedro, ale lézt se dalo. Nalezli jsme skoro pět set výškových metrů a aspoň trošku si spravili trudomyslnou náladu dovezenou z Tater.
Komentáře