Palackého hřeben

Byl krásný mrazivý zimní den. V Tanganice (naše domovská hospoda) jsme se řádně posilnili (kuřecí pánev je strašně dobrá) a vydali se na podvečerní procházku po mém běhacím okruhu. Přes Rosického náměstí nahoru na Kozí horku a dál nahoru až na Palackého vrch. Pak po hřebeni za vodárnou dolů na asfaltku a po zelené znovu nahoru na nepravý Palačák (PP Medlánecké kopce), z kterého je krásný výhled na všechny strany. Když tam v noci vyběhnu, vždy si na chvilku sednu na skruž, která je na nejvyšším místě,  sedím a koukám na ty milióny světýlek dole v podhůří. Tentokrát jsme tam stihli zapadající slunce. Domů už to pak bylo pořád z kopce. Byla to jen taková malá procházka kolem baráku uprostřed velkého města, ale přesto mi zase jednou došlo jak je na světě krásně a jak moc je třeba vážit si každého dne. Byl to den, kdy dobojovala svůj nerovný boj se zákeřnou nemocí Markétina teta.

Komentářů: 1

  1. arny |  Prosinec 17, 2012 (09:13)

    amen…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *