Vysoké Tatry a boj na Tupé

Už mi přijde trapné psát pořád dokola stejný víkendový scénář. V pátek večer na Popradské, noc venku, dva dny lezení a lyžování, v pondělí do práce. Tentokrát vyšlo počasí dokonale. Dva dny úplně čisté nebe a doslova spalující slunko (zapoměli jsme opalovací krém). V sobotu jsme sjeli Koprovák a zatím co šli kluci sjet ještě něco v Tupé, vyběhli jsme s Lubošem na Zlomiskovou vežu pro matroš, který mi tam zázrakem zůstal z minulého týdne. Neděle byla drsná. Puškášův pilíř na Tupou. Ideální podmínky tentokrát moc nebyly (vůbec nebyly). Hrabali jsme se tunami prašanu nahoru skoro devět hodin. Nahoře už jsem se jen plazil k vrcholu. Na chatu jsme místo plánovaných tří hodin došli až v půl osmé. No co už, stane se.

Číst dál

Jeseníky s Klárou

Po návratu z Tater jsem si den oddychl (prospal) a vyrazili jsme klasicky do Jeseníků. Sníh byl divný a všude bylo vidět hnědé fleky od Saharského písku. Taky se mi podařilo přeskočit potůček a doskočit na nějaký kámen. Takovou díru v lyži jsem ještě nikdy neměl.

Číst dál

Nováčkovské Vysoké Tatry 2007

Letošní Tatry začaly neslavně. Zuzi trošku uklouzla a hned z toho byla velká akce. Naštěstí vše dobře dopadlo a potají už sleduje počasí a plánuje další tůry. Jak jsem si ověřil, tak lezení na Zlomiskovou vežu za neustávající chumelenice taky nemusí být úplně zadarmo. Po první malé lavince, která přijela žlábkem, ve kterém jsem lezl, přijela ještě větší a to už jsem psychicky nevydržel. Ustál jsem to jen tak tak šest metrů nad posledním jištěním a mazal co nejrychleji dolů. Musím se tam vrátit pro matroš. A chumelilo a chumelilo a chumelilo … Den před odjezdem jsme šli s Viktorem na chatu. Odhodlal jsem se na malou vynášku a dotáhl jsem mu nahoru plynovou bombu, krásný pocit. Dík Zobčovi za proražení stopy přes řetězy, tam by to byl jinak boj. S nováčkama jsme v bílé mlze dobyli vrchol Rysů – aspoň nějaký vrchol, když už jsme ti horolezci. A na závěr krásný sjezd z Ostrvy při zapadajícím sunci.

Číst dál

V Jeseníkách až do tmy

Místo do Tater jsme na poslední chvíli zamířili do Jeseníků. V sobotu bylo škaredě a na hřebeni byla hrozná mlha, zima a vítr. Důkazem budiž naše neobvyklé počínání na vrcholu Velkého Máje. Při hledání tyčí se nám povedly dvě kolečka což jsme si uvědomili až při křížení našich stop (poprvé jsme nevěřili, že stopy jsou naše). Při třetím kolečku jsme pak úplnou náhodou narazili na tyče, ale byli jsme tak zmatení, že jsme i tak nevěděli, kterým směrem se dát. Ještě teď nemůžu uvěřit tomu, jak snadné je vrátit se chůzí „přímým směrem“ během několika minut na výchozí místo.

Číst dál

Přechod Nízkých Tater

Tak jsem se konečně vydal na skialpový přechod Nízkých Tater. Nikomu se moc nechtělo a tak sedím v nočním rychlíku směr Poprad úplně sám. V Popradu sice lije, ale v Telgártu už chumelí. Cesta na Královu holi byla tentokrát opravdovým očistcem. S těžkým báglem jsem se od rozvodny prodíral neuvěřitelně hustou mlhou k vrcholu. Všude jsem viděl jen konstantní bílou plochu a když se přidal ještě silný vítr, měl jsem co dělat, abych se držel na nohou. Díky bohu za ty oranžové skialpinistické praporky ze závodů, které tam zůstaly. Nebýt jich, tak po svazích Hole bloudím asi ještě teď. Nahoru jsem dorazil úplně vyčerpaný, morálně zdeptaný a navíc z úplně opačné strany než jsem čekal.

Číst dál

Dolní Morava s Martinem

Původně jsem chtěl celý víkend odpočívat v Brně a vyrazit jen tak do krasu něco vylézt nebo vyhákovat. V pátek po půlnoci dorazil Martin a že jedou ráno po šesté na lyže. Cestou do údolí Moravy jsme potkávali spousty aut s lyžemi a až do poslední chvilky jsme netušili, jestli je tam vůbec nějaký sníh … Číst dál

Lednová procházka po Brně

Když jsem se v probudil po sněhovém debaklu v Jeseníkách, svítilo venku sluníčko, obloha byla krásně modrá a venku bylo jarní počasí. Konečně jsem vyrazil s foťákem a nemusel u toho mrznout.

Číst dál