Indie, Leden

Teď už je mi to jasné – v Čechách si člověk o životě v Indii nemůže udělat žádnou reálnou přestavu. A chápu už i Indiány, kteří na otázku „Dá se v Bangalore pronajmout auto a řídit?“ odpovídali hlasitým smíchem.

Tak jsme konečně dorazli. Hned před letištěm se kolem nás vyrojilo snad tisíc Indiánů. Ale vše jsme zvládli. Cestu do hotelu jsme si zpestřili notebookem zapomenutým v taxíku. Čas je tady posuntý o čtyři a půl hodiny dopředu, ale během dvou dní jsme se celkem aklimatizovali. Na obrovské kontrasty si nejspíš budem zvykat celý měsíc. Rozdíly mezi bídou a bohatstvím jsou tady neuvěřítelné. Chvilkama si připadám jako v cikánské vesničce poblíž Margrecan, ale o pár metrů dál stojí obrovská luxusní budova ze skla a oceli. Bydlíme v krásném hotelu, ke kterému vede hliněná cesta.

Mysole

Hned druhý den jsme vyrazili se dvěma kámošema z německa na výlet do sousedního města Mysole. Cestování je úplně šílené, žádné předpisy, přednosti v jízdě, auta a zvířata jezdí v protisměru, všichni pořád troubí, ještě že máme svého taxikáře, kterej nás všude vozí. V Mysole, turistickém centru, jsme viděli sultánův palác, nějaké ty temply a hlavně všude plno lidí a pouličních obchodníčků. A dobrá zpráva: cestou do Mysole jsem viděl zvláštní skály, vypadalo to jako naše písky, takže možná vyrazím boudlrovat.

Bangalore

Bangalore je město, ve kterém tady bydlím. Je tak obrovské a na první pohled chaoticky vystavěné. Za ten měsíc co tady budu mám šanci poznat akorát tak několik nejvýznačnějších míst. Chození po vyznačných místech se nedá vydržet dlouho – všude je totiž spousta neodbytných obchodníků a žebráků.

Lidé

Myslel jsem si, že fotit lidi bude mnohem jednodušší. Námětů jsou tady na každém rohu stovky. Ale bohužel, člověk se stává středem pozornosti už jenom tím, že je bílý.

Bydlení

Hotýlek je to pěknej, jen co je pravda. Když ale vyjdu na hliněnou cestu před vchodem, připadám si jako na vesnici. Do India Silicon Valley to máme patnáct minut taxikem a do centra města skoro hodinu.

Nandi Hills

Konečně něco pro horala. Dvě hodiny autem od města se z té hrozné placky zvedají kopce. A jen co jsem nahoře vylezl z auta ucítil jsem Tatry. Vše je totiž z krásné kompaktní žuly a jsou tady i klasické tatranské lišejníky. Ufff, dalo by se tady lézt a lézt a dělat jednu krásnou cestu za druhou. Cestou zpátky jsem drsně přinutil našeho řidiče zajet ke klášteru, který jsem viděl v dálce úplně mimo cestu a mu se tam evidentně nechtělo, jsou tak leniví…. Kouzelné místo, jen já, Marco a potulní psi.

Safari

Hodinku cesty za město a jsme v Safari. Jeli jsme nejdelší okruh autobusem. Tygři a medvědi pobíhali kolem autobusu, ale jinak to bylo hodně podobné našim zoo.

Kde pracuju

Místo, kde pracuju je součástí velké částí města zvané Electronic City a má to být něco jako Silicon Valley celé Indie. Pracuje tady většina Indických informatiků a velká sídla už tady mají například Dell, Oracle nebo Ibm. Vše je hodně moderní a řekl bych, že je tady i pohodlněji než v Brně, hihi.

Sawan Durga

Konečně jsem se dočkal i nějakého lezení, sice to bylo morálové, totálně lokrovaté a místy i lezecké, ale zato to bylo mekonečně dlouhé, pěkně odjištěné 🙂 a …. no prostě jsme navštívili největěí monolit v Asii a pěkně jsme si to všichni užili.

Nandi Hills 2

Pro velký úspěch se jelo do těchto kopečků ještě jednou. Tentokrát jsme si výlet protáhli o jeden pěkný trek na úplně opuštěnej kopec.

 

Býčí skála, Pornovztahy

Kdyby se lidé v noci setkávali pod hvězdami místo pod lampou, mám za to, že by nemohli dobře mluvit o politice nebo o zatracených poměrech; pod hvězdami se lépe mluví o lásce, o zítřejším dnu a o jiných tichých a vážných věcech. Člověk se pod hvězdami může zbláznit nebo zamilovat, ale nemůže se rozčilovat. Skutečně existují tajemné astrální vlivy; hvězdy mají mocný vliv na člověka, který se na ně dívá; ale nemají jaksi vlivu na člověka, který civí na světelnou reklamu nebo čte v kavárně divadelní referáty. Člověk pod hvězdami je účasten na veliké slávě světa; je korunován hvězdami. Když jsem se posledně stěhoval, mínil jsem, že se stěhuji až na sám divoký a opuštěný kraj města; shledal jsem však, že jsem se odstěhoval mnohem dál; až k Měsíci a do sousedství hvězd.

Karel Čapek

Celé léto jsem o téhle cestě přemýšlel, ale furt nebyl čas nebo lidi … a tak jsme se s Gitou rozhodli, že to dáme, a navíc v noci. Je osm večer, jsme u skály, nalízáme do obrovské klenby, na nebi hvězdy, mráz, tak jak to má být. V polovině cesty se střídáme, aby si každý užil svůj kousek strachu při hákování na prvním. V pět ráno se ozývá vítězný pokřík od horního štandu. Máme to, docela jsme chvilkama pochybovali (aspoň já) … ale bylo nám jasné, že když z toho někde v polovině zdrhnem, nebudeme mít morál na druhý pokus. Radost a spokojenost, to jsou ty správná slova.

Gita a Franta, 8. – 9. prosinec 2005, Josefovské údolí, Býčí skála, prvovýstup: J. Bednařík, D. Janák, 2002

Dlouhé stráně, 4. prosinec

Všichni už se těšili na skialpy a tak jsme vyrazili počasí nepočasí, sníh nesníh, na Stráně. Autama jsme dojeli až na Zámčisko k mostu, to jsem ještě nezažil. Vyběhli jsme na Velkou Holi a lyžovali jsme v kotli. Se Zobčou jsem sjel centrální část, do které jsem vjel po ujištění, že nic nemůže spadnout (pípáky jsme pro jistotu schovali do báglu). Po příhodě z Mravenečníku se bojím jak čert. No … a stejně jsme pak jeli polovinu svahu po laviništi, co už, když nic nepadá, tak nic nepadá. Lyžování parádní, jen škoda sněhu bez podkladu. Na viděnou na kopečkách Tome, Vidláci, Zobčo, Zbyňo, Julie, Franto a závoďáku z Losin.

Divoký důl, 26. listopad

První letošní mixové lezení v proslavené jesenické divoké stráni.
Podmínky na … tak jsme s Tomem jistili už v lese a na nástupových
loukách. První lezeckou délku jsem tahal já a připadal jsem si jako
Viktor čistič. Drny byly všechno možné, jenom nééééé promrzlé. Tož jsme
vzdali pokus o diretissimu a obřím traverzem jsme naťapkali pod pravou
vrcholovou část, ve které si pro změnu pěkně zabojoval Zobča i Tom.
Luboš moc nelezl, spíš furt nadával a nacvičoval biwallovou lanovou
techniku. A já jsem si opět připadal jako čistič, tolik založeného
matroše v divokáčových šitech jsem snad ještě neviděl. Ani fotit se mi
nechtělo.

Chamonix v Alpách a focení pro AlpinePro

Tak si tak s Orlíkem vykračuju po rozpálené cestě pod Pálavou (utíkáme kvůli hnusnému rozlámanému poděl….. lezení), když se ozve mobilem Povdilák. Jestli prej nechci jet na lyže do Chamonix, snad fotit reklamní fotky, a to všechno jako že zadara a ještě že si snad něco vyděláme. Proč ne, za tři dny se přece stačím sbalit. Sice bylo dost ujeté balit skialpy a zimní lezení v parném létě, ale co už. Složení týmu se nakonec ustálilo: Já, Giťule, Pavel a Ricardo.

Cesta do hor nebyla z nejpřímějších, zajížďka do Prahy byla kvůli věcem na focení a autu nutná. Následovalo nutné vyzvednutí Ricarda a jeho svině v Budějovicích, kdy bych chtěl žít každý a pak ještě nutný noční výlet pod Dachstein pro lyže značky Ricardo Hagan. Dál už jen Moby a Chamonix. Uff, sjezd z kopce, Ricardo a pískající gumy, první pohled na Dru, Blank, Midi a sníh. Pak nevím přesně co pár dní bylo, asi nějaký sen, dík Giťule, Ricardo, fotografe … a pak jsem najednou v šest ráno před barákem v Brně, jdu na chvilku spát a valím do práce.

Moje fotky:
[bsgallery set=“2″]

Co fotil Pavel:
[bsgallery set=“1″]