Modrý Pavouček

V sobotu jsme se vydali na Třebíčsko. S Márou o tomto, cyklistickým bohem požehnaném kraji, básníme už pěkně dlouho a tak bylo na čase vzít tam i Maky. Pospojoval jsem nejhezčí úseky z předchozích výprav a naplánoval celý okruh tak, aby se Třebíčsko ukázalo v tom nejlepším světle. A tak se tentokrát nekonaly žádné bludné výjezdy do polí a luk, žádné bahno po osy, žádné lehání si s kolem do potoka (vzpomínáš Máro?

Do zelených lesů a luk Bílých Karpat jsme se vydali ve složení M & M & Káma. Troška bloudění hned zpočátku nám nevadila. Poznali jsme tak okolí Nové Lhoty, do které jsme původně vůbec nechtěli. Naše cesta dále vedla na Šibenický vrch, na Velkou Javorinu, na halušky do Holubyho chaty, do Květné, na Novou horu, na rozcestí Březová, na Studený vrch, na rozcestí Obecní háj a kolem nádrže Ordějov do Bystřice pod Lopeníkem.

Nadšení z volného vstupu do vojenského prostoru Libava ze mě na poslední chvilku vyprchalo (mělo tam být hodně lidí) a tak jsem jako náhradní plán hledal něco hodně opuštěného. Když jsem vybral Českou Kanadu, nemusel jsem Máru moc dlouho přesvědčovat. V neděli v sedm máme kola v autě a míříme do Dačic. Drobně prší celou cestu z Brna až na místo startu. Nevadí, vyrážíme. Louky jsou podmáčené, lesní cesty plné bahna a kaluží, ale jedeme dál.

První letošní skalky. Mělo pršet a pravděpodobnější variantou výletu byl trek po Chřibech. Ale nepršelo a tak se lezlo a popíjelo dobré pivo na Cimburku.

Neuplynul ani týden a jsem zase na Ostrém. Tentokrát s Maky, našima, Jančou, Eli, Leškem a celou jeho rodinkou. Po sněhu ani památky. Počasí bylo opravdu aprílové - spousta sluníčka, deště, bouřek, i kroupy se sypaly. Ideální podmínky pro flákaní se a brnkání na dobro.

Místo kola a krátkých kalhot jsem si na víkend do Beskyd vzal pohorky a zimní hadry. Dole sice ani vločka, ale hory si žijí svým životem. Zima se vrátila. Během pár dní napadl sníh. Chtěl jsem fotit v pralese, ale z focení brzy sešlo a zbylo jen únavné prošlapávání stopy zmrzlým sněhem, který jsem měl místy až po kolena. Kdo by to čekal.

Vydal jsem se po stopách památek na židovskou komunitu, která žila v Jablunkově - malém podhorském městečku na severovýchodě naší republiky. Průvodcem mi byla kniha “Židé v Jablunkově”, kterou jsem nedávno objevil.

Zima pomalu končí a každý den se stmívá o něco později. Čas dlouhých vyjížděk na kole je pomalu tady. Prověřit síly jsem se vydal na Třebíčsko. Tentokrát kolmo přímo z Brna. Velký zážitek - krásné počasí, moje krajina, troška bloudění jako vždy, skromný oběd (dva rohlíky s vodou) u studánky někde v lesích, pár brodů v údolí Bílého potoka, pár slov s Hrníčkářem na Šmelcovně, nepočítaně kopců a sjezdů. V cíli mám na tachometru najetých 120 kiláků s průměrem 21km/h.

Již tradičně špatná předpověď na víkend po krásném týdnu zablokovala horské plány a nasměrovala nás do neznámých míst poblíž Brna. Tentokrát do Balinského údolí pod Velkým Meziříčím. Podél Balinky jsme došli do Balin a pak cestou necestou vystoupili na rozhlednu Rubačka, jejíž existenci mi do poslední chvíle nikdo (chvílema ani já sám) nevěřil. Z Rudíkova jsme se vraceli místní lokálkou. Úplně se tady zastavil čas.

Konečně jsme vyhnali chřipku a můžem zase ven. Držíc se hesla “Žádné větší akce zatím nerozjíždět”, jsme se rozjeli do blízkého okolí Brna. Výprava na Babylón Dolní Loučky máme rádi a tak jsme tentokrát zamířili do protisvahu - nad vesničku Kaly (znají všichni co jezdí na Vysočinu). Plán byl od začátku úplně jasný - dojet tam a pak se uvidí. Cha. Chtěli jsme se projít po náhorních loukách a při té příležitosti provětrat našeho draka.