Modrý Pavouček

Odpolední vyjížďka ve třiceti stupních. Plány byly velké, ale výsledná trasa byla nakonec mnohem skromnější. V Žernovníku jsem si dal černé pivo a další dvě hodiny jsem kolo doslova tlačil. Vedro mě tentokrát udolalo. Jinak ta hospůdka v Žernovníku - “U Zvěřinů” - tak tu všem vřele doporučuji - venku v udírně jsou nachystané klobásy a ryby, točí se několik druhů piva a obsluha je téměř domácká. Mapa trasy (53km, 1275m)

Po dlouhé době jsem vyrazil na kole do neznámých míst. Dopoledne jsme kroužili s kočárem kolem Vranova a z Brna jsem vyjížděl až po čtvrté. Pivo a koláč na Šmelcovně vystřídaly depresivní brody v korytě Bílého potoka (netrefil jsem značku). Pak dlouhé bloudění kolem Svatoslavi se šťastným sjezdem do Dolních Louček (zapomněl jsem mapu). Se západem slunce a s kolem na rameni jsem přeťapkal po červené z Březiny do Bítýšky. Na přehradě druhé pivo a se setměním návrat domů. Zvládl jsem to celé za 4 hoďky a jelo se mi krásně (a to jsem to kolo v poslední době pěkně flákal).

Po dvou měsících od narození jsme Matýska vzali na první horskou výpravu. Cíl byl jasný už dlouho předem - chata Kamenitý. Je to nejhezčí místo v Beskydech a každý správný horal, alespoň podle mně, o takovém místě k bydlení tajně sní. Nešli jsme tentokrát po hřebeni z Ostrého, ale zvolili jsme nejkratší možnou trasu - kolmo nahoru z Horní Lomné. Vytlačit kočár byla místy pěkná dřina, ale stálo to za to. Po třech kilácích a 400 nastoupaných metrech jsme dosedli na verandu a oddávali se tradičnímu rozjímání nad pivem, jídlem, krásným výhledem do údolí Lomné, na prales Minoší a hraniční hřeben.

A je tady další výlet s malým Matesem. Tentokrát do Třebíče, kde jsme se toulali starou židovskou čtvrtí a zašli na pár dobrot (domácí brambůrky a trdelník) na slavnosti k bazilice svatého Prokopa. Večer jsme jezdili s kočárem po cyklostezkách kolem Pozďatínských rybníků. Byl to první letošní výlet na Třebíčsko. Celý den jsme nad hlavou pozorovali krásné podzimní nebe. Za dva týdny je v židovské čtvrti slavnost, tak kdyby se někomu chtělo …

Blížící se vlna veder nás předminulý týden vyhnala z Brna. Sbalili jsme hromadu krámů a utekli na Vysočinu. Na chalupě ve Svratce jsme strávili první dovolenou ve třech. Užili jsme si to náramně. Ani po devíti dnech se nám nechtělo zpátky do města. Mé běhací kolečko - přes Zadní hůru k Nebožtíkovi, k Židovi a na vrchol Devíti skal, tam chvilku zevlování s výhledem na západ slunce, a pak stejnou cestou (nebo přes Herálec) zpátky. Moc pěkné.

Je tomu přesně měsíc co se Matýsek narodil. Novému životnímu stylu jsme ještě pořád úplně nepřivykli. Ach, to věčné nevyspání. Chodíme na dlouhé procházky, poznáváme všechny zapadlé kouty Žabovřesk a okolí a sem tam vyrazíme na delší výpravu. Mates přibírá na váze a co nevidět začne běhat, cha, energie na to má někdy více než dost.

Tak jsem tady. To byl ale boj než jsem se dostal ven, chudák mamka. Ale povedlo se. Tati, podej mi to banjo, chtěl bych si hned začít zkoušet základní akordy a rolly abychom spolu mohli začít co nejdříve hrát. 3410g, 51cm, 9. 5. 2013, 0:10h

Deštivý pátek a plán na chladný podvečer. Tenisky, kraťasy, tričko, v kapse klíč od auta a toaleťák. Vybíhám z přístaviště po levém břehu. Hlavně šetřit síly - předčasný návrat takhle bez peněz, dokladů a mobilu by byl přinejmenším potupný. Ale jde to. Za hodinku oddechuju na mostě ve Veverské Bítýšce a za další hodnu, už po setmění, zpátky u auta v přístavišti. Velký zážitek. Akorát by to příště chtělo na takovou vzdálenost přibrat něco na pití a čokoládovou tyčinku.

Shrnutí našich jarních výprav do Brna a okolí. Vzhledem k tomu, že Maky nosí v baťohu Matýska, tak se držíme při zemi (vodě) a nepouštíme už se do žádných větších akcí. Postupně procházíme mé běhací okruhy a poflakujeme se po místech blízkých, ale neznámých.

Osa (ochranný svaz autorský) se zřejmě rozhodl vzít kosu a vymýtit u nás muziku hranou mezi obyčejnými lidmi. Jak to myslím? Třeba takhle: na českých stránkách věnovaných bluegrassu (americký menšinový hudební směr) se jednou za čas domluví pár nadšenců z různých kapel a jdou si do hospody tuto americkou muziku zahrát - v hudební hantýrce se tomu říká “zajamovat/zadžemovat” - v našem případě bluegrassovy jam (BG jam). Hraje se bez přípravy - improvizovaně. Jednou takhle večer sedíme, brnkáme ¨… a najedou ve dveřích salónku stojí chlap s notesem v ruce. Prý jestli jsme kapela “BG Jam”. Nechápali jsme co chce - každý kdo o muzice něco ví, tak přece význam slova “jam” zná a neptal by se takhle … takže muzikant co si přišel zahrát to asi nebude … byl to pán z OSY a přišel vybrat poplatek za veřejnou produkci. Netvářil se nijak přátelsky a po krátkém handrkování a vysvětlování se otočil a šel - prý jen díky tomu, že jsme byli v uzavřeném salónku, kde nikdo neposlouchal. Zprávy o podobných “akcích” OSY dostávám v poslední době z více stran a ne všichni z toho vyjdou tak dobře (nic jsme nemuseli platit) jako my. To je nádhera. A kdy začneme platit za vzduch, který dýcháme? Sportovci samozřejmě vyšší sazby, protože se častěji zadýchávají.