Modrý Pavouček

Vezl jsem auto do Hranic na montáž okna. Spal jsem nad Potštátem, přímo na hranici újezdu. V noci i ráno byla slyšet střelba. Když jsem měl ráno sjet dolů do Hranic, vůbec se mi nechtělo. Byla krásná inverze a ze sluncem zalité krajiny jsem se musel ponořit to hnusné studené mlhy. Lepidlo potřebovalo schnout šest hodin. Za šest hodin jsem na kole projel krásná opuštěná místa podél hranice vojenského ůjezdu Libavá.

Na víkend jsme zajeli do Třince. Hlásili škaredé počasí a docela jim to vyšlo. Skoro pořád pršelo. Na rychlo jsem si v noci vyběhl na Javorový. V neděli se počasí trošku uklidnilo a prošli jsme se na Gírovou. Šli jsme neznačenými chodníky přes Polanku a nakonec z toho bylo pěkných pár kiláků.

Na hřeben Orliček jsem se chystal dlouho. Vyrazil jsem v posledních dnech pěkného počasí. Spal jsem na Božence, poprvé úplně sám. Na kole jsem vyjel z Králíků, aby to nebylo tak daleko. První půlka cesty patřila celému hřebeni Orlických hor. Není to nic co bych musel jezdit víckrát, žádné výhledy, spousty asfaltek, jsou hezčí cesty po horách. Ale ten návrat zpátky po Polské straně, ten mě neomrzí nikdy. Jede se z kopce podél Divoké Orlice, kolem krásná příroda, domečky, staré kostely, křížky, kapličky.

Poslední dny prázdnán ještě rychle nákam do hor. Maky vybrala jezero Elaufsee nedaleko Mariazellu. Z Brna to bylo kousek, za tři hodiny parkujeme v kempu nad jezerem. Nádhera. Šli jsme se hned koupat a z výšky na nás shlížela nejvyšší hora v okolí - Gemeindealpe. Druhý den jsme na Gemeindealpe vyrazili nejkratší (a nejprudší cestou). Pro děti asi největší tůra v životě. Nahoru to bylo skoro devět set metrů převýšení. Zpátky jsme se vraceli oklikou po okolních hřebenech.

Blíží se konec prázdnin, tak ještě trošku toulání. V pátek večer jsme zaparkovali na našem oblíbeném lesním parkovišti nad Karlovou Studánkou. Bylo poznat, že jsou prázdniny. Většinou tam stáváme sami, ale tentokrát tam byly další tři obytňáky. Ráno jsme šli údolím Bílé Opavy na Ovčárnu. Hodně lidí, ale i tak to bylo pěkné. Adélka byla unavená, tak jsme vypustili Praděd a lovecké chodníky. Zajeli jsme dokoupit jídlo do Jeseníku a spát jsme jeli na další naše oblíbené místo na Staroměstsku.

Letos jsme se k moři vydali s přáteli z Komína. Matýsek i Adélka tak měli na dalekém jihu své kamarády ze školy. Cesta tam proběhla ve dne a bylo to šílené. Stovky aut v kolonách po celém Chorvatsku. Ubytování bylo taky celkem šílené. Spali jsme v mobile home, ale naproti kempu, přes zátoku, probíhal každý den noční hiphopový koncert a klidně spát se dalo až od půl třetí ráno. Pláže pod kempem byly celý den plné lidí, něco pro nás.

Kemp v Hejnicích už známe, spali jsme tady minulý rok. Večer po příjezdu jsme s Matýskem ještě rychle vyrazili na traily. Dali jsme si část černého zvaného “Hejnický hřeben” a byla to nádhera. Museli jsme ho ale zkrátit, abychom nezatměli. Spalo se dobře, tentokrát se nekonal za plotem kempu žádný noční koncert. Druhý den jsme vyjeli na sedlo Smědava a projeli jsme se po hlavní hřebenovce do Kořenova. Všude byly zástupy lidí.

První den jsme před setměním rychle zaběhli do nedalekého Dolského mlýna. Je to magické místo, na kterém se natáčelo několik pohádek. Další dny se počasí trošku umoudřilo, tak jsme vyrazili na kolech do skalního města. První den jsme jeli přímo z kempu. Projeli jsme pár roklí, vylezli na Šaunštejn a Falkenštejn a navštívili místo, kde se natáčela lesní scéna z Pyšné princezny. V Jetřichovicích jsme si dali pozdní oběd a do kempu jsme se vrátili těsně před pořádným lijákem.

Vyrazili jsme na aktivní část dovolené. Jeli jsme obytňákem a vezli jsme kola. Bohužel, předpověď nám hodně pozměnila plány. Začínáme ve Svratce, kde trošku odpočíváme. Pak jedeme do Mirákula v Milovicích, ale prší, lije a bouří. Měníme plány a jedeme neplánovaně do Prahy. Děti už se tam dlouho těšily. Metro, Muzeum iluzí, Václavák, Staromák, Kampa, Čertovka, Karlův most, Holešovice. Za tu chvíli jsme toho stihli celkem dost. Večer jsme se přesunuli k Mirákulu a spali jsme na parkovišti přímo před vchodem.

Letošní tradiční akce byla velice vydařená. Poprvé jsme hráli nacvičené věci v ustáleném složení a myslím, že to znělo úplně parádně. Všechno to piplání s aranžemi stojí za to. V sobotu jsme podnikli průzkumnou výpravu ke zbytkům opevnění. Hledali jsme kabelové štoly. Jednu jsme nenašli, druhou ano. Adélka s Peťou z ní zachránili dvě žabky, které by tam jinak chcíply. Díky moc Frencům za organizaci takhle suprové akce. Na viděnou zase za rok.