Můj pohled na svět přes modré brýle
Dnes jsme chtěli na kola, ale vyhověli jsme Adélce, která teď, po té co zkusila bráchovo kolo, nechce o kolech ani slyšet. Ketkovák byl v programu už dříve a dnes se nám to hodilo. Vydali jsme se do míst, které si spojuji s trampy, Kamelotem a Romanem Horkým. Schválně jsem zvolil cestičku mimo značky, abychom…
Tentokrát jsme chtěli někam vysoko. Někam, kde nebude moc stromů, kde bude hřát sluníčko a kde uvidíme daleko do krajiny. A hlavně někam, kde stihneme dojít k autu za světla. Od Trenckovy rokle u nás panuje hrůza z toho, že někde zatmíme. Celkem rychle jsme se shodli na tradičním a oblíbeném kolečku – Kaly –…
Další útěk před virem. Na kole jsem nedávno v Moravském krase objevil nové ohniště a zároveň místo, kde by se děcka mohly v klidu proběhnout. Vzali jsme špekáčky, balón, pití a roušky a vyrazili na krátkou odpolední výpravu. Místo, o kterém mluvím, se nachází ve starém lomu pod Máchovým památníkem. Dá se tam pěkně dojít…
Rychlá výprava za město, utéct před virem, utéct před lidmi, nadýchat se čerstvého vzduchu. Kopečky nad Blanskem moc neznáme, tak jsme naplánovali výlet tam.
Hlásili krásné počasí, zimu a mráz. Podle fotek od ostatním vidím, že sníh v Jeseníkách pořád je. Jarní firny považuji za nejhezčí lyžování a tak stačilo málo a výprava s přespáním byla během pěti minut naplánována. Nalákal jsem věrného druha Ládina a mohlo se jet.
Vydali jsme se vyřídit resty, které jsme měli v Lanžhotských mokřadech. Minulý týden jsme projeli jen část, plán na dnešní den byl projet zbývající jižní část a dostat se až k soutoku Moravy s Dyjí.
Dlouho jsem se chystal na první vícedenní výpravu na kole. Poslední rok jsem po kouscích sháněl a pořizoval výbavu, pročítal články, snažil se hledat svoji cestu. Hlásili pěkný teplý víkend a tak jsem konečně vyrazil na svoji první, zkušební, výpravu.
Dnes je první den, kdy je povinné nosit mezi lidi roušku přes pusu a nos. Přemýšleli jsme kam zdrhout a napadly nás mokřady na jihovýchodním cípu naši republiky. Chystal jsem se tam už dlouho.
Coronavirus řádí a sedět celý den doma s dětma je k nevydržení. Zvlášť když venku svítí sluníčko a je skoro dvacet nad nulou. Jedinou volbou jsou opuštěná místa, kde nikoho nepotkáme.
Je neděle, virus řádí čím dál více, ale venku je krásně slunečno a nezvládáme sedět doma. Hledáme oblast bez lidí, kde bychom mohli udělat oheň a trošku se projít přírodou. Lezení a opékání párků pod Babami minulý víkend odpadlo, protože si Matýsek (s mojí pomocí) pár minut před odjezdem pochroumal krk.