Modrý Pavouček

Venku svítilo sluníčko, doma se pořád troěšku marodilo, tak jsme s Matýskem sedli do auta a vyrazili na průzkum Znojma. Je to nádherné město se spoustou historických uliček, věží, brán, kostelů a výhledů. Jak nám to mohlo tak dlouho unikat. Na náměstí jsme si u vánočního stánku dali batátové hranolky, Matýsek ulovil kupu pokémonů, já jsem si nafotil spousty domečků na kreslení. Sem se musíme vrátit i s Adélkou a Maky.

Sám na víkend u našich v Třinci. V posledních dnech napadlo hodně sněhu a tak jsem hned v pátek v noci vyrazil na běžky. Stopa z Tyry na Ostrý nic moc, ale šlo to, na Kalužný to šlo pěkně, pár lidí to projelo. Plán byl dojet až na Slavíč, ale za odbočkou na Kamenitý zbyla stopa projetá jedním člověkem a ž to nejelo. Tak jsem to otočil. Druhý den stejnou cestou nahoru na Ostrý a krásně po spodní cestě na Javorový.

Další z mých procházek po Tišnovsku. Tentokrát údolí Chvojnice a Oslavy. Původní plán byl nechat auto v Náměšti, dojed vlakem do Rapotic přes Senorádský mlýn dojít do Náměště. Až ve vlaku jsem zjistil, že je trasa delší než jsem podle mapy odhadoval a stihl jsem vystoupit v Kralicích nad Oslavou. Šel jsem údolím Chvojnice, sněhem, blátem, chumelenicí, ale bavilo mě to. Když jsem si uvědomil, že jsem zapomněl lžíci, tak jsem prolézal verandy trampských chatiček s nadějí, že tam nějakou najdu.

V pátek jsem si zajel zahrát do Westernového městečka v Boskovicích. Byl tam dobrý jam se spoustou muzikantů. Hned druhý den, jsme se do Boskovic vydali s rodinkou na oslavu uzdravení. Dali jsme si dobrý oběd a po naučné stezce jsme prošli Pilské údolí a hřeben k Boskovickému hradu. Nebylo to moc daleko, ale na větší akce ještě nejsme všichni dost zdraví. A taky je už brzy tma. Z Boskovic jsme pokračovali do Ospělova, na samotu nedaleko Bouzova, kde bydlí naši kámoši.

Po dlouhém Covidovém marodění bylo na čase něco podniknout. Na horách mělo sněžit, tak aspoň takhle na Tišnovsko. Objevil jsem pár nových míst, na kterých jsem ještě nikdy nebyl, nad Nelepečí je to moc pěkné. Potěšili mě dva stařící v autě, kteří u Falcovského mlýna zastavili a po dlouhém boji s okýnkem, které nemohli otevřít, mi nabídli svezení do Tišnova. V jedné roklince jsem si na ohní uvařil kafe a byl jsem spokojený.

Tento víkend byla asi poslední možnost vyrazit někam do Slovenských hor. V listopadu už se na spoustu míst nesmí. I přes trable s Adélčinou nemocí (díky našim za pohlídání) se nám nakonec podařilo vyrazit. Cílem byl Malý Rozsutec v Malé Fatře. Poprvé s námi šel Matýsek a bylo to dobrodružné - Dolné i Horné diery jsou plné lávek, žebříků, kramlí a lezení po skále. Řetězy kolem vrcholu Malého Rozsutce byly pro Matýska taky pěknou zkouškou.

Po pár letech jsem zase trošku pomohl lidem z Jeseníků a Rychleb s přípravou běžeckých závodů Zapomenuté hory. Bydlel jsem v Račím údolí, kousíček od Tančírny, a celé čtyři dny jsem běhal po horách se značením tras a kontrol. S výjimkou Vysokého hřbetu jsem si prošel všechna místa co mám v Rychlebech rád. Je fajn takhle vypadnout, odstřihnout se na pár dní od světa a strávit ten čas s partičkou lidí, která závod organizuje.

Právě proběhlo víkendové soustředění slavné Brněnské kapely “Horská tráva”. Nakonec z toho byla taková malá Apalucha, protože naše ženy zůstaly doma (nemocné děti, závody dětí, jiné akce v jiných horách …). Akce proběhla poklidně, přežili všichni a hlavní účel - pořádně si zahrát - byl splněn na jedničku. Sobotní večírek byl velice vydařený, došli chalupáři z okolí, hrálo se, povídalo, jemně popíjelo, je to neuvěřitelné, ale lidé se pořád dokáží náramně pobavit i bez televize nebo mobilu.

Páteční večer a sobota na Božence s Ládinem. Ani jednomu z nás se sice moc nechtělo, ale vzájemně jsme se trošku namotivovali a donutili. Nakonec to bylo fajn. Večer dobroty na ohni, troubení jelenů v říji, povídání dlouho do noci. Laďa šel v sobotu běhat, já jsem si dal pěknou stovku na kole. Projel jsem celé Adamovské údolí a úplně neznámé Ztracené údolí mezi Horní Lipovou a Vápennou. Večer před osmou už jsme byli zpátky v Brně.

Omluvili jsme děti ze školy a na prodloužený víkend jsme vyjeli na Šumavu. Ubytovali jsme se v kempu Antýgl, v samém srdci Šumavy. Je to vysoko, kolem teče Vydra a Hamerský potok a má to tam správnou horskou náladu. Ještě před setměním jsme s Matýskem podél Hamerského potoka vyběhli na Horskou Kvildu. V pátek jsme jeli podél Vchynicko-tetovského kanálu na Modravu a podél Roklanského potoka nahoru na Poledník. Těšili jsme se na dobrý oběd a zrada, neměli už nic k jídlu, jen poslední dva balíčky chipsů.