Modrý Pavouček

Dlouho jsme s Matym mluvili o tom, že bychom rádi na brusle někam jinam než na kluziště. Jako by někdo vyslyšel naše přání a téměř celou Brněnskou přehradu nechal zamrznout krásným čistým černým ledem. Užili jsme si náramně. Nikdy jsem bruslení na tak velké ploše po tak dobrém ledě nezažil. Místy to bylo jak když led připraví rolba.

Celý únor jsme lyžovali. Zčásti v Koutech nad Desnou a zčásti v Polském Sczyrku, kde jsme si to velice oblíbili. Matyho to baví moc, Ádélku už trošku méně. A mě samozřejmě taky moc. Je to fajn, když už to dětem jde a zalyžují si všichni. Pro spestření jsme si s Matym jednoho mlhavého dne zašli na oběd na Kamenitý - v chatě jsme byli úplně sami. Já jsem jeden večer zmizel do ponurých stínadelských uliček Polského těšína. Tam se mi líbí, tam se budu vracet.

Je to skoro zázrak, že jsem se domluvil a vyrazil se starou bandou. V jemně sportovním duchu jsme běhali po svazích Pradědu, sedmkrát dolů a nahoru. I přes jemné neshody jsme vše přežili a zakončili výlet tradičně v Šumperku “U trámků”.

Víkend v ledové a mrazívé České Kanadě. Nikomu se nikam nechtělo, tak jsem vyrazil sám. Vzal jsem si kolo, dobrou knihu (Hluboká řeka), teplé oblečení, hodně nafty (topení) a celý víkend jsem strávil jemně mimo civilizaci. Žádné turisty ani cyklisty jsem nepotkal, liduprázdno. Spal jsem na našem oblíbeném tajném místě, které jsem pojmenoval “Terasy”. Poprvé jsem spal v dodávce při tak nízké teplotě. Celou noc bylo sedm pod nulou.

Lyžovali jsme dva víkendy po sobě. Zatím jen s Matym, holky se ještě doléčují. První víkend jsme, po vyzvednutí nových lyžích pro Matyho, jezdli v Koutech nad Desnou. Počasí bylo zimní se vším všudy - chumelilo, mrzlo a hodně fučelo. Ale zvládli jsme jezdit až do konce. Maty se pěkně rozjedil. Na další víkend jsme si půjčili Boženku a lyžovali na Staroměstsku. Na chatičku jsme se dohrabali (doslova) už v pátek večer, tak, abychom v sobotu ráno byli na sjezdovce první. Vše vyšlo. Svítilo slunce, bylo teplo a jezdilo se parádně - osm hodin v kuse na lyžích mluví za vše. Na neděli jsme přejeli na Ramzovou a lyžovali na svazích Šeráku. Sice více zmrzlé, ale taky krásné ježdění. Pak už jen pozdní oběd ve slunečné a zasněžené Branné a rychle domů.

Na vánoce jsme měli spousty plánů, ale téměř tradičně nám do toho všeho zasáhly bacily. Nakonec jsme byli rádni, že jsme vůbec zvládli dorazit na rodičema do Třince. To, že jsme se nakonec prošli po kopcích byly téměř zázrak. Na Ostrém bylo tak teplo, že se dalo běhat v krátkém rukávu, přitom dole v údolí bylo pod nulou. Kéž by se nás nemoci ten další rok už tak nedržely.

Po pár letech opět u Michala na chalupě. Rychlá domluva pár dní před štědrým dnem a už šlapeme temnou nocí se čtyřmi nástroji (dobro, banjo a dvě kytary) do pekelného kopce. Je to úžasné mít možnost vypadnout z běžného života na takové místo. Samota kousek pod vrcholem Velké Rače. Topíme, popíjíme, hrajme, spát jdeme až k ránu. V poledne jsme se vydali na vrchol, kde jsme si dali “polský guláš”. Fajné to bylo, díky moc za pozvání.

Listopad a Prosinec jsem věnoval hlavně muzice - spousty večírků, jamů a zkoušek s kapelou. Taky jsem dost cvičil a zvládli jsme vystoupení v Boskovicích. Na hory jsem se moc nedostal, budu to muset brzy napravit. Po dlouhých letech jsem se rozhodl pro pořádnou kytaru, to si taky vzalo spoustu času.

Na jednu noc do Orliček. Před setměním jsem si rychle projel červený a modrý trail na Suchém vrchu. Krásné sluníčko, které svítilo do zamlžených lesů. Na odvrácené straně Suchého vrchu byl led a zima. Po návratu před chalupou Peťa hostil náhdné kolemjdoucí rumem. Večer fajn posezení na chalupě u Lídy a spol. (další jména si nepamatuji). Návrat po půlnoci za svitu měsíce. V horní chalupě jsme spali s Peťou sami. Měl to být poklidný a samotářský víkend, ale i takhle to bylo dobré.

Po včerejší pěší objevné výpravě jsem dnes vyrazil objevovat nová místa na kole. Trasa vedla po kopcích kolem Boskovic. Myslel jsem si, že bude teplo jako včera, ale to jsem se hodně spletl. Ve stínech byl led, při sjezdech mi mrzly snad i kosti a nohy jsem rozmrazil až v autě cestou do Brna. Ale jinak veliká nádhera, krásná krajina, téměř liduprázdná. Většina trasy vedla po pěšinkách a šotolinách, takže ani auta se nekonala. Prostě krásných šedesát kiláků v lesích a náhorních loukách.