Modrý Pavouček

Těsně před Chorvatskem ještě rychle do Třince a do Beskyd. Celý víkend bylo krásně a nahoře na kopcích už se objevily první barevné lístky. V sobotu jsem se vydal na kole do Slezských Beskyd. Po dlouhých letech jsem se podíval na Bahenec a prozkoumal úplně neznámou cestu z Bukovce na Hrčavu. I po těch letech ježdění a chození po kopcích kolem Třince mám co objevovat. Tentokrát jsem byl unavený a bylo mi špatně. V Jablunkovském průsmyku jsem dlouho odpočíval a sbíral síly na další kopce. Na Kamenné chatě pod Velkým Polomem jsem si dal česnečku, ale byla pěkně hnusná. Koho jen napadlo nasypat do česnečky klobásy? Ale jinak nádhera, spousty výhledů, sluníčko, cestičky po hřebenech, hory tak jak je mám rád.

První opravdová výprava naším bydlíkem. Díky moc Laďovi za pomoc se stolem a postelemi, které jsme dodělali těsně před odjezdem. Vydali jsme se do České Kanady se zastávkou na Třebíčsku. Auto zatím nemáme zlegalizované a na delší výpravy si zatím netroufáme. Těsně před setměním jsme dorazili na mé oblíbené místo u zatopeného lomu kousek za Kojatínem. Nikde nikdo, krásné nebe, co víc si přát. Na nových postelích se nám spalo dobře, jen k ránu jsme museli pořádně zatopit. Venku (takže i v autě) bylo osm stupňů a naše domácí deky přestávaly stačit. Ráno nás přišel slušně vyhodit místňák, ale stejně už jsme byli na odjezdu. Příště už mu tam stát nebudeme. Přejeli jsme do našeho oblíbeného kempu ve Zvůli. Pláž u rybníka si děti minulý rok zamilovaly a čvachtaly se ve vodě i když byla hodně studená, místy úplně ledová. Kemp byl téměř prázdný a bydlení v autě jsme si hodně užívali. Je to neuvěřitelný rozdíl proti spaní ve stanu, zvláště teď, když uz je v noci pěkně zima a ráno je všude mokro. Zajeli jsme se kouknout na Ďáblovu prdel a Havlovu horu. Cestou zpátky k autu nás pobavil cyklista v protisměru, který mě varoval, že nás čeká náročný bahnitý terén. No, pán neměl úplně sportovní postavu a jeho nablýskané kolo vonící novotou mi napovídalo, že kecá. A taky že jo. Malé blátíčko, které šlo krásně objet. A nebo jsme takoví drsňáci, že nám nevadí kola přenášet nebo tlačit desetkrát delší a nepřístupnější krajinou? Druhý den jsme se vydali na dlouhé kolečko podél místní úzkorozchodné železnice. Krajina nádherná, možností občerstvení hrozné. V Ratmírově jsem si dal česnečku a další jídlo jsme raději neobjednávali. Všude jinde bylo zavřeno. Cestou jsme opět potkali jednoho chytrolína. Pán zoufale tlačil elektrokolo do kopce a říká: “To si užijete, mezi těmi krávami”. V dálce jsem viděl stádo krav a děsil jsem se, že se budeme muset proplést mezi zvířaty. Cesta ale vedla jinudy a pán měl na mysli kousek cesty rozdupané kravskými kopyty. Děti to přejely, aniž cokoliv řešily. Do auta jsme se dostali až pozdě večer a do Brna až v noci. Šoupli jsme děti rovnou do postele a šli taky spát. Krásná akce.

Po třech dnech strávených na Vysočině a v Jeseníkách jsme naši pánskou jízdu nasměrovali do Třince. Já jsem si sice přál strávit aspoň noc na Božence pod Paprskem, ale Matýskovi se už stýskalo po kámoších. V Třinci zrovna byly holky od ségry a Sofi si ho zavolala. A tak jsme jeli. Počasí nebylo nic moc a tak jsme se poflakovali po Třinci a okolí. Zajeli jsme nahoru na Ostrý a já jsem dvakrát vyrazil na kolo. První vyjížďka, bylo to v podvečer, těsně po dešti, vedla do Slezských Beskyd. Údolím Hluchové jsem nastoupal pod Velký Stožek a přes Filipku a Loučku jsem se vracel zpátky. A právě na Filipce jsem zažil úžasný západ slunce. Trvalo to sice jen deset minut, ale bylo to nádherné. Kvůli takovým chvilkám na ty hory budu jezdit celý život.

Dostal jsem tipy od Ládě a Slávka z Lipové. Prý úžasné lovecké chodníky ve svazích Šeráku a Keprníku. A měli pravdu. Výlet do Jeseníků jsem krásně zapasoval do naší pánské jízdy a podařilo se to i s počasím. Jediný hezký den uprostřed mlhavého a deštivého týdne. Vyrazili jsme ráno ze Svratky a v jedenáct jsme se nechali vyvézt lanovkou z Ramzové na Čerňavu. Pak už pěkně po svých. Nutno přiznat, že naše nízké tenisky nebyly úplně ideální volbou. Na chodnících a pěšinkách byla spousta kaluží, mechů a různých mokřin. Hláška “čerstvý příděl”, která znamenala novou dávku studené vody do bot, zněla každou chvilku. Ale byla to nádhera. Kromě dvou bloudících turistů jsme nepotkali nikoho. Na Jelení chatě jsme si dali svačinu a na Šeráku oběd. Mapu tentokrát nepřikládám, abych do těch míst nenalákal davy turistů.

Poslední koncert sezóny v Mohelnicích. Bývalý Mohelnický dostavník se teď jmenuje FoklFest. Je to obrovský festival, hraje se na dvou scénách, všude je spousta stánků, lidí, stanů, aut … takový pěkný mumraj. Hráli jsme v hlavním čase, hned po skvělé dvojce “Zenkl and Kozák”. Není to moc příjemné, když člověk hraje po někom tak dobrém. Tentokrát jsem nedomyslel oblečení a na pódiu mi byla hrozná zima - ta světla co vždy tak hřejí byla hodně vysoko a nehřála vůbec. Tentokrát je výjimečně k dispozicí i záznam celého vystoupen í. V noci po hraní jsem frčel do Svratky hledat foťák, který jsem ztratil. Zázrak, foťák se našel, ležel na zemi před chalupou, nikdo ho za tři dny nevzal. To jsem si oddechl. Byl hodně drahý.

Adélčin pád z prolejzačky pár hodin před odjezdem do Chorvatska nám pěkně zamíchal s plány. Místo moře musela zůstat Áďa doma a tak jsme s Matýskem vyrazili na pánskou jízdu. První zastávka byla v Novém Městě na Moravě, kde jsme projeli tři traily (modrý, zelený a fialový). Na příště jsme si tak nechali žlutý a červený (určitě se vrátíme). Spali jsme na chalupě ve Svratce. Zvláštní pocit být tady jen ve dvou lidech. Další den pršelo a pršelo. Zajeli do Žďáru na bazén a večer, když se počasí trošku umoudřilo, jsme stihli rychlý výpad do Svratouchu k rybníku. Dobrá akce to byla. Jo, a každý večer jsme si dali jeden díl Godzilly. Matýsek byl nadšený.

Nečekané zdravotní komplikace (Matýsek švihl Adlélku klackem přímo do oka) vedly k tomu, že jsme s Matýskem vyrazili na pánskou jízdu. Nabalili jsme dodávku a vyrazili na sever. Cíl by jasný - Rychlebské stezky. Dorazili jsme pozdě v noci a užívali jsme si pohodlí obrovské postele. Je to fakt pohoda přijet a nemuset stavět stan ani hledat rovné místo. Ráno jsme vyrazili na nejlehčí trail - Podél Černého potoka následovaný Trailem Českých lesů. Líbilo se nám to hodně. Jeli jsme pomalu, dělali jsme zastávky a zpět na základu jsme to stihli pěkně na oběd. Jídlo tam vaří vynikající. Tohle místo můžeme jen doporučit a sami se sem tento rok určitě ještě vrátíme.

Neodmítli jsme pozvání na hromadnou oslavu narozenin ve Vilémově, kdesi na Hané, v místech nám naprosto neznámých. Ale když to spolupořádá Tom Vojtek, tak to nemůže dopadnout špatně. Adélka s Matýskem chodili celý týden na plavecký tábor a Áďa to v kombinaci s nepřítomnou Maky (byla z práce několik dnů na horách) velice těžce rozdýchávala. Do Vilémova jsme jeli všichni dohromady a všechny chmury tak byly zažehnány. A hlavně, jeli jsme poprvé dodávkou a spali v ní první noc. Juchů.

Do Svratky jsme přejeli přímo z Krušných hor. Za týden, který jsme na Svratecké chalupě strávili se tam vystřídala celá řada rodinných příslušníků. První víkend rodiče od Markét, pak do úterý Klárka s Gabkou a od středy do dalšího víkendu kompletní Třinecká posádka. Konečně jsem se podíval do zámku ve Žďáru nad Sázavou. Prošli jsme si to s Leškem během dvou hodin, kdy se zbytek rodiny koupal na místním bazéně. Vůbec jsem netušil, že zámek, kolem kterého jezdíme takové roky autem, je tak rozsáhlý a krásný. Bazilika je obrovská a nestačil jsem koukat. Poslední den před návratem do Brna bylo nádherně a tak jsme vyrazili do Toulovcových Maštalí. Cestou jsme se stavili ve zvířecí záchranné stanici Pasíčka, kde se starají o zvířata, která se jim nepovedlo navrátit do volné přírody - mají tam rysa, sovy, veverky nebo lišky. V Maštalích jsme tentokrát zvolili novou trasu a některá místa jsme procházeli poprvé v životě. Došlo i na čvachtání v potoce. V polovině trasy nám to akorát vyšlo na zastávku ve Vranici, kde stojí vyhlášená trampská hospoda. Někdy tam obsluhují kámoši, ale tentokrát tam nebyli. Vyšlo nám to krásně.

Bezručovo údolí je rozsáhlá část hor nad Chomutovem. Patří k ní samozřejmě stejnojmenné údolí, ale najde tam i horské pláně, louky, rašeliniště, rybníky a lesy. První výpravu jsme naplánovali pro děti a jezdili jsme jen po horské části údolí. Vtipným okamžikem bylo parkování na příjezdové cestě, kde se mi podařilo sjet pravým kolem z mostku a musel nás vytahovat traktor. Ale jinak to bylo jen krásné ježdění po náhorních plošinách. V podstatě jsme objeli celé Novodomské rašeliniště. Trošku nás zklamaly hospůdky a restaurace, úplně všechny byly zavřené. Naštěstí jsme vytáhli z rukávu tajnou kartu jménem “Lesná”. Je to horská chata, u které je dětské hřiště, minikemp, muzeum, totemový zvěrokruh a hlavně, dobře a levně tam vaří. Byla to dokonalá tečka za našim výletem.