Můj pohled na svět přes modré brýle
Maky se dočkala – vyrazili jsme k moři. Bydleli jsme ve vesničce Stará Novalja, k moři jsme to měli pár metrů a za ten týden jsme objezdili skoro všechny pláže v okolí. Super bylo potápění na plážích, které měly po bocích útesy, to nás s Matesem hodně bavilo. Moře bylo možná trošku studenější než jsme čekali, asi se to nějak promíchalo.
Ve Svratce se letošní tropická vedra přežívají mnohem lépe. Tentorkát jsme vyrazili na průzkum Velkého Dářka a lesů v okolí. Objevili jsme parádní cyklostezky a rozhodně se vrátíme. A písečná pláž je taky velké lákadlo, nemohli jsme děcka donutit k odjezdu.
Víkendové ochlazení nás nalákalo na odvážnou akci – dostat se s dětma na Praděd. A aby to bylo opravdové dobrodružství, rozhodli jsme se spát ve stanu. Zvládli jsme všechno. Náš hrad jsme postavili v kemu ve Vrbně pod Pradědem a nahoru, na nejvyšší horu jsme se vypravili v neděli brzy ráno. Ovčárnu jsme tak stihli krásně bez lidí, jen pár turistů se tam motalo. Až na pár metrů to Adélka i Matýsek zvládli nahoru a dolů – sedm a půl kilometru s dvouset metrovým převýšením. Parádní výlet.
Poslední letošní hraní SKBandu proběhlo na obrovském festivalu Starý Dobrý Western na přehradě Bystřička. Bylo strašné, opravdu strašné, vedro. Spal jsem pod širákem a v noci se tak ochladilo, asi díky vodě z přehrady, že jsem ráno vyrazil běhat po okolních hřebenech. Vedro mě ale dostihlo a dobíhal jsem úplně zmožený. Hraní na scéně U Mokrošů bylo super, sice vedro, ale hráli jsme před The Vacuum Ball a měl jsem z této části dne velkou radost.
Příjemné hraní v malé horské vesničce na hřebeni Javorníků. Byli jsme jediná bluegrassová kapela celého festiválku. Škoda, že nebylo více času na průzkum okolí, v tom vedru se mi moc nechtělo. Do Pulčín musíme někdy vyrazti s dětma, moc pěkné místo.
Jsem moc rád, že jsem si mohl s SK Bandem zahrát na Ostrém – na místě, kde kdysi celé mé muzicírování začalo. Společnost to byla vskutku vybraná, The Jumber Cables a Red And White. Díky Lukášovi, že to vše tak pěkně zařídil.
Krátká služebka do sídla SAPu. Všude bylo hrozné vedro – v práci, v autě, v domečku, venku. I tak jsem jeden večer vyrazil na dlouhý běh po Heidelbergu, je to krásné město. Pěkně jsem si poskládal všechny turistické cíle a za dvě hoďky jsem byl zpět u auta. Pokračovat ve čtení „Walldorf a Heidelberg“
S Ladinem a Karlem jsme pobyli pět dní v Tatrách. Pro mně takový malý návrat po dlouhých letech tátování. Je fajn mít kolem sebe takové lidi, zvlášť když prší a hlavu obestírají chmury a zaječí úmysly. Já se vrátím …
Ne celých deset dní jsme se odstěhovali na chalupu do Svratky. Dovezli jsme novou trampolínu a stala se velkou atrakcí, i děda František si tajně zaskotačil. Víkend před návratem do Brna se sešla celá Brněnská rodina, bylo to fajn.
Na víkend jsme s SKBandem vyrazili na nejstarší slovenský bluegrassový festival do Hornej Poruby. Vše se odehrávalo v krásném přirodním amfiteátru nad vesnicí, kam se člověk podíval viděl jen stromy, kopce, skály a muzikanty propadlé peklu bluegrassu. Hráli jsme v pátek pozdě večer a bylo to skvělé, nedaleko pódia hořel oheň a dým sem tam prošel přes nás, romantika. V sobotu jsem šel běhat, sice nevyspaný a s jemnou hladnikou alkoholu v krvi, ale ty krásné kopce a louky kolem, to bych si vyčítal, kdybych celou dobu proseděl dole u piva. Zmohlo mě to pěkně, těšil jsem se, že si lehnu a celý zbytek soboty budu spát. Místo spaní mě ale čekalo zkoušení a další nečekané vystoupení (místo Candy Floss). Tož ale zvládli jsme to. Dobré to bylo.