Můj pohled na svět přes modré brýle
Tři dny v Beskydech. Krásné počasí nás provázelo na Ostrém, na Ropici, na Filipce i Loučce. Po dlouhé době jsem se projel na kole po horských hřebenech kolem Třince – tak jako kdysi, když jsem tady pracoval v nemocnici a na horách jsem byl skoro každý den. Vzpomněl jsem si na vyjížďky až k lysé, na horách přes týden v podvečer nebývali žádní lidé, domů jsem se vracel potmě.
Prosatín je místo, kde se zastavil čas. Objevil jsem to tam kdysi na kole a vůbec nic se za těch deset let nezměnilo. Dnes jsme se tam šli projít a kouknout po houbách. Líbilo se nám to.
V pátek po práci jsem dojel do Ospělova za Tomem, pomoct s bouráním domečku. Večer byla super atmosféra – ponuro, kolem lesy, v boudě voněl guláš a dobré pití (pivo a slivka), hrál se bluegrass, sešli se fajn lidi. Spal jsem ve stanu. V sobotu, po velkém bourání, jsem přejel do Svratky, kde konečně začaly růst houby – Matýsek byl v sedmém nebi. Pokračovat ve čtení „Bourání v Ospělově a houby ve Svratce“
Pár dní v SAPu ve Walldorfu. Tentokrát jsem po práci běžel na nejvyšší kopec nad Heidelbergem. Převýšení jak na nějaký kopec v Beskydech. Zmohlo mě to pěkně. Pivo a řízek ve staré hospůdce přímo v centru města byl fajn.
Je tady konec léta a konečně přichází podzim. Je to mé nejoblíbenější období. Už aby se zatáhlo, přišel děšť, mlha a všechny ty ponuré věci, které k podzimu patří. Pak budu spokojený.
Maky se dočkala – vyrazili jsme k moři. Bydleli jsme ve vesničce Stará Novalja, k moři jsme to měli pár metrů a za ten týden jsme objezdili skoro všechny pláže v okolí. Super bylo potápění na plážích, které měly po bocích útesy, to nás s Matesem hodně bavilo. Moře bylo možná trošku studenější než jsme čekali, asi se to nějak promíchalo.
Ve Svratce se letošní tropická vedra přežívají mnohem lépe. Tentorkát jsme vyrazili na průzkum Velkého Dářka a lesů v okolí. Objevili jsme parádní cyklostezky a rozhodně se vrátíme. A písečná pláž je taky velké lákadlo, nemohli jsme děcka donutit k odjezdu.
Víkendové ochlazení nás nalákalo na odvážnou akci – dostat se s dětma na Praděd. A aby to bylo opravdové dobrodružství, rozhodli jsme se spát ve stanu. Zvládli jsme všechno. Náš hrad jsme postavili v kemu ve Vrbně pod Pradědem a nahoru, na nejvyšší horu jsme se vypravili v neděli brzy ráno. Ovčárnu jsme tak stihli krásně bez lidí, jen pár turistů se tam motalo. Až na pár metrů to Adélka i Matýsek zvládli nahoru a dolů – sedm a půl kilometru s dvouset metrovým převýšením. Parádní výlet.
Poslední letošní hraní SKBandu proběhlo na obrovském festivalu Starý Dobrý Western na přehradě Bystřička. Bylo strašné, opravdu strašné, vedro. Spal jsem pod širákem a v noci se tak ochladilo, asi díky vodě z přehrady, že jsem ráno vyrazil běhat po okolních hřebenech. Vedro mě ale dostihlo a dobíhal jsem úplně zmožený. Hraní na scéně U Mokrošů bylo super, sice vedro, ale hráli jsme před The Vacuum Ball a měl jsem z této části dne velkou radost.
Příjemné hraní v malé horské vesničce na hřebeni Javorníků. Byli jsme jediná bluegrassová kapela celého festiválku. Škoda, že nebylo více času na průzkum okolí, v tom vedru se mi moc nechtělo. Do Pulčín musíme někdy vyrazti s dětma, moc pěkné místo.