Modrý Pavouček

Probuzení do deštivého dne na svazích hory Blaník, nedaleko místa, kde jsme nedávno spali s Markét a dětmi. Těšil jsem se na kolo, ale kvůli počasí jsem změnil plány. Prošel jsem si Český Krumlov. Krásné městečko plné úzkých uliček, starých domů, obchůdků, mostů a bohužel i turistů. Měl jsem štěstí na úkryty před dešťovými přeháňkami. Déšť přišel vždy během pár sekund a byl tak intenzivní, že mokří byli i lidé s deštníky. V podvečer se počasí začalo lepšit. Vydal jsem se na vrchol Boubín po cestě pralesem. Od jezírka byly všechny cesty zakázané (kvůli padajícím stromům). Abych se nemusel vracet, vydal jsem se nahoru pralesem mimo značky (abych náhodou nepotkal nějakého ochranáře). Stoupal jsem přímo mezi těmi starými stromy, kvůli kterým tam vstup zakazují. Ale nefoukal vítr, tak jsem se moc nebál. Nahoře na Boubíně stojí vysoká rozhledna, ze které byl nádherný rozhled. Zvedl se silný vítr, až jsem na té dřevěné konstrukci lehce znervózněl. S větrem přišla zima a než jsem se dostal dolů k autu, byl jsem úplně promrzlý. V noci klesla teplota k nule. Ještě, že se dá v autě topit.

S Horizontem jsme zahráli na trampském festiválku přímo na nádraží Posázavského pacifiku. Počasí nic moc, pršelo skoro pořád, všude mokro a bahno. Ale hrálo se dobře. Škoda, že těch hraní nemáme více. Po nás hráli Dou NaBoso a Zkusmeto z Kuřimi, krásná muzika. Počkal jsem si ještě na Rusty Strings a pak už jsem frčel směr Sudety. PS: V pauze jsem se šel projít a objevil jsem volně ležící Bitvu od Řezáče. Hned jsem ji sbalil. Očistil jsem ji od pavučin, plísně, pilin a kdovíčeho, a schoval v dodávce. Bude se hodit. Příběh knihy se bude pěkně doplňovat s krajinou, do které mířím..

Markét jela s kámoškama na přechod Jeseníků, já s dětmi na Ostrý. Z Třince jsme přibrali taťku s mamkou. Bylo krásně teplo. Zašli jsme na Kamenitý na borůvkový koláč, taky na Ostrý na nanuk a hranolky. Něco málo se udělalo se dřevem, večer jsme měli oheň v krbu, pěkně jako za starých časů. V noci běhal kolem chalupy srnec a hlasitě štěkal, nedalo se spát. Po návratu do Brna jsem ještě stihl kousek Komínských balkónů.

Vypadá to, že se dal Svaťa Kotas band zase dohromady. V trošku jiném složení, ale duch kapely snad zůstane zachován. Rychle jsme nacvičili hodinové vystoupení a tento víkend jsme odehráli první koncert. Country festival Asi Tak se konal v zámeckém parku ve Velkých Opatovicích. Skoro jsme umrzli, teplota klesla na pět stupňů. Ale bylo fajn stát opět, po pár letech, na pódiu s Jančou a Svaťou. Tak snad se kapele bude dařit. Jdu cvičit, v červenci nás čeká náročný koncert.

O víkendu proběhl bluegrassový sraz u Michala na srubu na Valangách. Byla zima, pršelo, padaly kroupy, ale to nám nevadilo. Po nocích jsme hráli, před jsme čilovali (jak by řekly naše děti), spát jsme chodili s rozdedněním. Po dlouhé době setkání s Michalem a Martinem. Rád jsem poznal Thomase, který dorazil až z dalekého Dortundu. S Pavlem jsme vychytali chvíli, kdy nepršelo a bez zmoknutí jsme vyběhli na Velkou Raču. Je to zázrak, že se pár lidí sejde ve srubu mimo civilizaci, že se hraje, zpívá, povídá, v kamnech praská dřevo. Díky za to.

Všichni zdraví. Po měsících střídavého churavění nezvyklý stav. Bylo třeba toho využít a vyrazit na cesty. Jeli jsme dodávkou, bez kol, na výpravu po Čechách. Hlavní cíle vybraly děti, my jsme to s Markét jemně doplnili o další místa tak, abychom se vyhnuli dlouhým přejezdům. Prošli jsme si Tábor, vylezli na věž, popovídali si se starým pánem, který ve věži prodává zajímavé věcičky a jako sladkou tečku jsme navštívili muzeum čokolády. V podvečer jsme zaparkovali pod horou Blaník a vylezli jsme nahoru na vrchol. V noci byla zima, ráno byl na autě led. Druhý den jsme chodili po Praze. Dost nás to zmohlo, nachodili jsme přes deset kiláků. V Letňanech jsme dětem nakoupili drobnosti na památku a po setmění jsme zaparkovali pod hradem Houska. Čekali jsme strašidelnou noc, ale nic. Jen ráno hlídač, prý jsme se nenahlásili k přespání. Houska děti mírně zklamala, protože čekali setkání s nadpřirozenými jevy, tak jako všichni youtubeři, které sledují. Jen ať vidí jak to na světě chodí. Po obědě v Doksech jsme stihli Bezděz těsně před zavřením. Povídání s šermíři a zkoušení mečů bylo fajn. Proběhl i výstřel z děla směrem k Housce. A aby hradů nebylo málo, večer jsme přejeli k hradu Sion. Spali jsme tam na krásně odlehlém místě s dvojičkou Švýcarů. Poslední den byl návratový. Prošli jsme si Sion a památky v okolí a vydali se na cestu domů. Krásný výlet.

Na prodloužený víkend do Svratky jsme jako první vyrazili my dva s Adélkou. Bylo to fajn, zašli jsme si do Berušky na pizu, u vietnamců jsme si koupili čínské polívky a večer jsme se dívali na hororovou Koralínu. Všichni ostatní dojeli až další den odpoledne. Pro Maky s Matym jsme zajeli do Žďáru na nádraží. Vlak měl zpoždění a nudili jsme se. Poté, co Adélka objevila v nádražní kavárně zmrzlinu, jsme ji snědli tolik, až jim došla. Já jsem tento víkend dobíral antibiotika po zánětu průdušek a po pěti týdnech jsem opatrně sedl na kolo. Je to zázrak nemuset trčet doma a moci se hýbat v přírodě.

Někdy mám pocit, že čím více se na něco člověk těší, tím je větší pravděpodobnost, že se na poslední chvíli něco pokazí. Na Ondrovu dílnu do Zlatých hor jsem se chystal a těšil více než půl roku. Pár dní před termínem jsem dostal zánět průdušek. Ale musel jsem. Cvičím teď hodně na kytaru a tuhle dílnu jsem si prostě nesměl nechat ujít. Odjížděl jsem polonemocný, na antibiotikách, unavený, ospalý. Nakonec vše dopadlo velice dobře. Ne, že bych se vyléčil, ale fungoval jsem, hrál jsem, cvičil jsem a zažil spoustu krásných chvil. Zahrál jsem si se spoustou kolegů, potěšila mě pochvala od muzikantů, kterých si moc vážím a dokonce se sešla 12 let stará Brněnská sestava s Maťem Burzou a odehráli jsme malý koncertík našich starých věcí. Po dílně jsem ještě trošku cestoval. Prozkoumal jsem Horní údolí, přespal na mém oblíbeném sedle nad Javorníkem a prošel si pár míst v Polském Klodzku. Byl to krásný prodloužený víkend.

Zajel jsem se podívat na Dolní Moravu za Jančou a její rodinou. A protože to jsou všechno šikovní muzikanti, vzal jsem si dobro. A protože se zavírala sezóna na sjezdovkách, vzal jsem si lyže. A protože bylo krásně a teplo, vzal jsem si kolo. V sobotu jsem byl na lyžích. Nádherné jarní lyžování. Lidí bylo malinko, chvílema jsem byl na svahu i vleku sám. Z kopce jsem najezdil skoro šedesát kilometrů a naklesal přes 10 000 metrů. Asi nejlepší lyžování tento rok. Škoda, že nejela Maky s dětmi. Lyžovalo se skoro v krátém rukávu. Večírky na chatě byly fajn, noční přejezdy na má oblíbená odlehlá místa, kde spávám v dodávce, byly jemně dobrodružné. Cestou do Brna jsem se stavil v Zábřežské vrchovině, je tam krásně, tuhle oblast budu muset více prozkoumat. Na kolo jsem se dostal až zpátky v Brně.

Jaro je tady. Dal jsem do pořádku kola a začínám jezdit. Tento rok musím zabrat, minulý jsem hodně proflákal. Tento víkend byl hodně akční. V pátek v podvečer jsem byl na kole za Brnem směrem na Javůrek. Za světla tam, zpátky potmě, nádhera, moc mi to podvečerní ježdění chybělo. Nadchlo mě to a v sobotu jsem vyrazil na delší vyjížďku. Pěkných sto kilometrů po cestách i necestách na sever od Brna. A protože mi dal vědět kamarád z práce, že ve Sczyrku je sníh a téměř žádní lidé, tak jsme se večer sbalili a přejeli do Třince. Nedělní lyžovačka byla úplně parádní. Najezdili jsme skoro 60km a naklesali téměř 10000m. Sjezdovky, vleky i hospůdky byly prázdné.