Modrý Pavouček

Odpoledne po práci jsme s Ládinem vyrazili na Boženku. Vyčistili jsme ucpaný komín, zatopili uvnitř i venku a užívali si horskou tmu, nebe plné hvězd, ticho a klid. Ale nepřijeli jsme se poflakovat. Druhý den jsme vyrazili do hor. Ládin šel běhat, já sedl na kol a jel. Svůj plán jsem si nachystal už v Brně. Chtěl jsem přejet hřeben Rychlebských hor ze Smrku na sedlo Travná a přes Polsko se vrátit zpátky.

Odpoledne, před setměním, jsme si prošli naše oblíbené kolečko na Pálavě. Takhle pozdě tam bylo málo lidí, dalo se dobře zaparkovat a světlo mělo zlatý nádech. S Markét jsme okukovali a osahávali skálu, stýská se nám po lezení. Výlet jsme zakončili ve vynikajícím (ale drahém) Café Fara. Dali jsme si kafe, svařák, mošt, čokoládu a zákusky. Vše bylo vynikající (aby ne, za tu cenu).

Po dvou letech se nám s Maky opět podařil výlet na slovenské hory. Děti hlídali rodiče v Třinci a počasí bylo pětihvězdičkově. Až na ranní peklo na silnicích nám celý den vše vzorně vycházelo. Vyrazili jsme ze Štefanové do Horných dier přes Podžiar. Předbíhali jsme všechny lidi, kterých takhle brzy nebylo moc, a za hodinku a něco jsme se slunili v sedle pod Malým Rozsutcem. Výhledy na slunečnou stranu hřebene byly úžasné.

Na říjnové svátky jsme se vydali k naším do Třince. Počasí nám neuvěřitelně přálo a byly z toho čtyři nádherné podzimní dny, které jsme strávili z velké části venku na kopcích. Hned první den jsme ještě před setměním stihli výpravu na Kamenitý. Stihli jsme krásný západ slunce a na chatě už bylo téměř prázdno. Zpátky jsme šli potmě, ale i to má něco do sebe, zvlášť když se vedle cesty pohybují poplašená zvířata.

Do Orliček jsme zajeli jen na jednu noc, ale i tak jsme toho stihli hodně. Pěšky jsme došli na Suchý vrch, užili si kroupy a bílo v lese, projeli jsme na kolech celý červený singletrail (nejdelší na Suchém vrchu), koukli jsme se na Boudu (byť bez prohlídky), zahráli jsme si na kytary, ale hlavně, vyzkoušeli jsme novou atrakci. Káď horké vody pod širým nebem. Je to úžasné, pro děti i pro dospělé.

Tentokrát jsem vyrazil sám. Vzal jsem dodávku, nalodil kolo, něco k jídlu, spaní a vaření a hurá směr Jeseníky. Plán byl jasný - užít si prodloužený víkend na Staroměstsku a v Jeseníkách a prozkoumat neznámé kouty hor a zapadlých sudetských památek. Chtěl jsem jezdit hodně na kole, ale to jsem ještě netušil jaká bude zima. Naštěstí jsem si cestou ve Svitavách koupil zimní čepici, na kterou jsem při balení zapomněl. Ještě že tak.

Jeden den volna a pěkné počasí. Po rychlé domluvě s kámošema z Komína jsme se vydali na oblíbené kolečko z Tišnova, přes Borač, Lomnici a Lomničku zpátky do Tišnova. Vše vyšlo krásně. Děti šlapaly, občerstvení v Prudké nezklamalo, bylo teplo, svítilo sluníčko … V Lomnici jsem si po dlouhých letech našel chvilku na pár fotek na starém židovském hřbitově. Taková místa na mě pořád silně působí a je to příjemné si tam na chvíli sednout a poslouchat.

Víkend měl být prodloužený, ale na poslední chvíli jsme zjistili (naštěstí), že děti nemají ve škole volno. Zbyly dva dny. Ale rychle jsme změnili a vyrazili jsme. Z pátku na sobotu jsme spali ve Svratce. Na zbytek víkendu jsme přejeli do Orliček k Frencům. Cestou jsme si prošli centrum Lanškrouna. Chtěli jsme se někde najíst a nakonec jsme našli Krčmu - zájezdní hospůdku přímo u hlavní cesty, vaří tam moc dobře.

Tento rok se nám Chorvatsko trošinku komplikovalo, ale nakonec jsme přece jen vyrazili. Sice až ve školním roce, ale vyšlo nám to. Předpověď nebyla moc dobrá, ale nakonec bylo vše jinak. Nějaký ten deštík a mraky jsme měli, ale většinu času svítilo sluníčko, bylo vedro a voda byla tak akorát teplá. Na první výlet jsme se vydali na jih, do města Šibenik. Sladit přání dětí (nákup hraček a ploutví) a nás dospělých (stará část města) bylo složité, ale povedlo se obojí.

Těsně před Chorvatskem ještě rychle do Třince a do Beskyd. Celý víkend bylo krásně a nahoře na kopcích už se objevily první barevné lístky. V sobotu jsem se vydal na kole do Slezských Beskyd. Po dlouhých letech jsem se podíval na Bahenec a prozkoumal úplně neznámou cestu z Bukovce na Hrčavu. I po těch letech ježdění a chození po kopcích kolem Třince mám co objevovat. Tentokrát jsem byl unavený a bylo mi špatně.