Modrý Pavouček

Po dlouhých letech zase Jeseníky se Špekem. Na sedle bylo plno, parkovali jsme kousek pod ním. Ale vůbec to nevadilo, šli jsme na lyžích přímo od auta. Sníh byl tentokrát opravdu naprd. Tlustá ledová krusta, která se propadala. Akorát na hřeben byl úplně zmrzlý a pár desítek metrů sjezdu do Sněžné kotliny. Zato nahoru to byl boj. Neměl jsem haršajzny (mačky na lyže), lyže mi ujížděly, s lyžema na zádech jsem se bořil skoro po pás. Těch pár metrů zpátky na hřeben mě stálo spousty sil. Ale bylo krásně, fajn lidi, hory se neokoukají. Příště už ale jinam, trasa ze sedla na Vřesovou studánku je jak Václavák.

Hlavní výpravou víkendu by Rakouský Hardegg, ale den před tím, jsme s Matýskem zajeli na ranní lyžovačku na Harusák do Nového města. Pozdě večer jsme zaparkovali na prázdném parkovišti. Zrovna dorolbovali a zhasli světla. Byla to první noc v dodávce v teplotách pod nulou. Pro jistotu jsme měli s sebou zimní spacáky, ale nebyly třeba. Bylo krásně teplo. Lyžování chvíli fajn, ale pak se nahrnulo hodně lidí. V neděli jsme šli v plné sestavě na Hardegg. Nečekali jsme takovou zimu, takový vítr ani takovou vzdálenost (já jsem se navíc vracel 3km k autu zavřít okýnko). A vzali jsme jen pár sušenek. Ke konci už to bylo náročné. Ale zvládli jsme to. Moc krásná místa jsme objevili. Vrátíme se za tepla. Za odměnu jsme zajeli do starých uliček Znojma a pochutnali jsme si v místní indické restauraci.

Jeseníky s Davidem tak jako za starých časů. Brzy ráno z Brna, celý den na lyžích, západ slunce na hřebeni, po setměním zpátky domů. Nádhera. Škoda, že bylo tak málo sněhu. Na chození po hřebeni fajn, ale na to naše lyžování by to chtělo lepší podmínky. Trošku jsme pojezdili Sněžnou kotlinu a koukli jsme se na Točník, na kterém jsme nikdy nebyli. Celý den bylo nádherně, sluníčko, modré nebe, ani mráček. Skoro jsem si říkal, že jsem si místo skialpů měl konečně dát přejezd celých Jeseníků na běžkách, byly na to ideální podmínky. Ale není všem dnům konec. Bylo to super, ať žije lyžování v horách.

Když jezdím na kole do Krasu kolem ČKD Blansko, vždy si říkám jak asi továrna vypadá z té druhé, odvrácené, strany. Teď o víkendu pršelo, všude kaluže a bahno, ideální čas vyrazit. Místy to byl trošku boj (prudký svah, křoví, skály, bahno), ale obešel jsem poctivě celou továrnu. Na několika místech jsem si pěkně zalezl. Na straně ke Skalnímu mlýnu jsem raději srabsky slezl po skále do areálu fabriky - bál jsem se, že ze skály zahučím přímo do kanálu s vodou. Ven jsem se dostal přes zamčenou branku a ostnatý drát. Orchranka byla v tomhle počasí zalezlá někde v boudě. To jsem ale zjistil, že mě od cesty dělí rozvodněná Punkva. Tak jsem se vydal proti proudu Punkvy až k Jakubově rybníku, kde se mi podařilo přelézt přes oplocenou hráz (taky pěkná taškařice). Na konci jsem byl celý promočený, zmazaný od bahna, ale spokojený, takhle jsem dříve chodíval s foťákem na opuštěná místa.

Vánoce začaly tanečním vystoupením Adélky u Salesiánů. Sešli jsme se tam celá rodina včetně babičky s dědou. Sníh, který před pár dny napadl roztál, oteplilo se a s lyžováním to vypadalo černě. Po štědrém dni se nikomu nikam nechtělo. Šel jsem se projít do Krasu a absolovoval pár kiláků probíjením se přes popadané stromy v Pustém žlebu. Nahoře nikde nic, zajímavé. Přejeli jsme do Třince. U našich je vždy dobře. A na lyžování nakonec došlo. V Polsku na Zlotem Gruni se jezdilo. Před návratem do Brna jsme stihli vycházku na Kamenitý, dlouho jsme tam nebyli. V Brně jsme jen přespali a posunuli se na Vysočinu do Svratky. Příchod nového roku jsme vítali tradičně s Kámou, Vagošem, Grétkou a Prokopem. A světe div se, na Harusáku se lyžovalo. Dva dny lyžování jsme fakt nečekali. Nakonec vše vyšlo jak mělo a svátky jsme si užili.

Venku svítilo sluníčko, doma se pořád troěšku marodilo, tak jsme s Matýskem sedli do auta a vyrazili na průzkum Znojma. Je to nádherné město se spoustou historických uliček, věží, brán, kostelů a výhledů. Jak nám to mohlo tak dlouho unikat. Na náměstí jsme si u vánočního stánku dali batátové hranolky, Matýsek ulovil kupu pokémonů, já jsem si nafotil spousty domečků na kreslení. Sem se musíme vrátit i s Adélkou a Maky.

Sám na víkend u našich v Třinci. V posledních dnech napadlo hodně sněhu a tak jsem hned v pátek v noci vyrazil na běžky. Stopa z Tyry na Ostrý nic moc, ale šlo to, na Kalužný to šlo pěkně, pár lidí to projelo. Plán byl dojet až na Slavíč, ale za odbočkou na Kamenitý zbyla stopa projetá jedním člověkem a ž to nejelo. Tak jsem to otočil. Druhý den stejnou cestou nahoru na Ostrý a krásně po spodní cestě na Javorový. Návrat po červené hřebenovce už byl opět boj, rozšlapaná stopa, místy zafoukaná. Ale nádhera, zima je tady. V neděli jsem se šel projít do Cieszyna (Polského Těšína), moc pěkné město, staré domy, uličky, schody, líbí se mi tam.

Další z mých procházek po Tišnovsku. Tentokrát údolí Chvojnice a Oslavy. Původní plán byl nechat auto v Náměšti, dojed vlakem do Rapotic přes Senorádský mlýn dojít do Náměště. Až ve vlaku jsem zjistil, že je trasa delší než jsem podle mapy odhadoval a stihl jsem vystoupit v Kralicích nad Oslavou. Šel jsem údolím Chvojnice, sněhem, blátem, chumelenicí, ale bavilo mě to. Když jsem si uvědomil, že jsem zapomněl lžíci, tak jsem prolézal verandy trampských chatiček s nadějí, že tam nějakou najdu. Lžíci jsem sice nenašel, ale zato jsem objevil birely, pivo, víno, mlíko, smetanu, slivovici, všemožné nádobí a nářadí.

V pátek jsem si zajel zahrát do Westernového městečka v Boskovicích. Byl tam dobrý jam se spoustou muzikantů. Hned druhý den, jsme se do Boskovic vydali s rodinkou na oslavu uzdravení. Dali jsme si dobrý oběd a po naučné stezce jsme prošli Pilské údolí a hřeben k Boskovickému hradu. Nebylo to moc daleko, ale na větší akce ještě nejsme všichni dost zdraví. A taky je už brzy tma. Z Boskovic jsme pokračovali do Ospělova, na samotu nedaleko Bouzova, kde bydlí naši kámoši. Domů jsme dojeli pozdě v noci.

Po dlouhém Covidovém marodění bylo na čase něco podniknout. Na horách mělo sněžit, tak aspoň takhle na Tišnovsko. Objevil jsem pár nových míst, na kterých jsem ještě nikdy nebyl, nad Nelepečí je to moc pěkné. Potěšili mě dva stařící v autě, kteří u Falcovského mlýna zastavili a po dlouhém boji s okýnkem, které nemohli otevřít, mi nabídli svezení do Tišnova. V jedné roklince jsem si na ohní uvařil kafe a byl jsem spokojený.