Sbohem, sedmikrásky

Ve čtvrtek jsem se byl podívat na křest knihy o lezení v Moravském krase. Celé to Pokáčovo snažení mi bylo sympatické hned od začátku – každý příspěvek na jeho blogu jsem četl ihned po zveřejnění a ani jsem nedutal. Příběhy z míst, na kterých jsem strávil spoustu času. Kniha vše završila a to, že v ní mám pár fotek je pro mně velká čest. Financování celého projektu bylo třešničkou na dortu – měl jsem velkou radost, že se najde tolik lidí, kteří dokážou ocenit poctivou a unikátní práci šikovného človíčka.

Jaro na Vysočině

První prodloužený víkend ve Svratce. Poprvé po dlouhé době jsme s Maky lezli na skále. První cestou byl Mechař a byli jsme trošku vyhukaní po tom co se tady před pár lety Jobrovi stalo. Dobré to bylo.

Divokáč 2012

Víkend před štědrým dnem se konala tradiční lezecká akce Lokálky. Do Lokálky už sice moc nepatřím, ale do Divokáče jezdím a budu jezdit každý rok. Je fajn vidět pohromadě staré i nové tváře, které se na jednom místě jen tak nesejdou. V sobotu jsme s Davidem lezli v jižní stěně (stráni) a za pár hodin jsme byli dole na nástupu – ne, nespadli jsme – vylezli jsme poctivě až nahoru a sešli dolů lesem. Tento rok to šlo pěkně rychle. Drny držely, sněhu bylo málo a já lezl poprvé bez poutek na cepínech. Nádhera. Měl jsem ty poutka vyhodit už dříve. Hodně se oteplilo a v neděli už lézt nešel nikdo. My jsme vyrazili na lyže. Na velké sjezdovce v Koutech jsme s Davidem zahájili letošní lyžařskou sezónu. Sněhu bylo dost, lidí málo, mlha hustá a sezení na lanovce mokré. Ale lyžovalo se krásně. První hodinu a půl jsme jezdili po manšestru.

Noc v Tatrách a útěk na Vtáčnik

Výprava do Tater začala nadějně. Sedli jsme s Tomem v pátek v sedm do auta a před půl nocí jsme si dali jedno řezané ve Furkotce na Štrbském. Jako za starých časů jsme pak za svitu měsíce a hvězd vyrazili do hor. V půl druhé už sedíme ve spacácích na verandě chaty u Popradského plesa, baštíme slané tyčinky, popíjíme vynesené dobroty (pivo, slivka) a kocháme se černýma horama všude kolem. Kolikrát už jsme tam takhle ponocovali? Ráno bylo všude mokro a z nebe padala voda. Když přijel Viktor, tak nás opravdu nepotěšil – bude prý škaredě celý den, další den nejspíš taky a nahoru radno vůbec nechodit. A tak jsme se sbalili a jeli na Vtáčnik. Tam bylo pro změnu tropické vedro, ale lézt se dalo. Nalezli jsme skoro pět set výškových metrů a aspoň trošku si spravili trudomyslnou náladu dovezenou z Tater.

Beskydy a Súľov

Po návratu ze Šumavy do Brna jsme trošku přebalili a vyrazili na úplně opačný konec republiky. Na čtyři dny jsme zakotvili na chatě v Beskydech. Program byl velmi jednoduchý – Maky dnem i nocí četla a já se zabýval dobrem (myšlen nástroj). Nechyběla tradiční výprava na pivo na Kamenitý ani pochmurno-deštivá vycházka do pralesa. Pak jsme přejeli do Súľovských skal. Byli jsme tam přes týden a na skalách jsme nepotkali nikoho (zázrak). Krásné lezení, i když trošku namáhavé – měl bych se po těch skalách začít hýbat trošku více a častěji.

Malý Rabštejn

Něco lehčího na lezení, v pěkné přírodě, ne moc daleko od Brna a navíc co nejschovanější před nájezdy lezců-nelezců, kteří o víkendech okupují Vysočinské skalky. David nás nasměroval na Malý Rabštejn a zprvu to opravdu vypadalo, že by mohlo být splněno vše co jsme si namysleli. V sobotu ráno jsme ťapkali hlubokým údolím s železničkou pod skály. Lidí se tam motalo hodně, Vysočinskému mumraji (psi pod skálou, rodinky s dětmi, křik, hluk, zmatky na skále) jsme se neubránili, ale něco jsme vylezli. Pěkná byla šestka (nevím jak se jmenuje) přes kruh nahoře v plotýnkách.

Pomalu se oteplovalo a tekl z nás pot. Když dole v údolí spustili agregát a začali bagrovat něco u trati, rozhodli jsme se pro strategický ústup. Asi už na podobné skalky jezdit nebudem, kdysi to bývalo jiné.  Cestou do Brna se Maky konečně dočkala koupání – zastavili jsme v Tovačovských štěrkovnách a bylo dobře. V neděli jsme si dali pěknou vyjížďku na kolech celým Rakoveckým údolím do Jedovnice. To byla úleva, nikde nikdo, ticho, krásné louky.

Divokáč 2011

Minulý rok se místo tradičního lokálkovského lezení v Divokáči oslavovalo Tomovo jubileum na Františkově myslivně. Letos se nic neslavilo, trošku mrzlo a sněžilo, takže motyky do rukou a hurá strání vzůru. V sobotu jsme s Tomem vyběhli levou částí jižní stěny (stráně). V neděli jsme přibrali Honzu a dohrabali se do „severu“. Bylo z toho pět pěkných lezeckých délek – netušil jsem, že se v severu dají najít i tak dlouhé cesty. Tady jsme ještě zdaleka neskončili.

Dobývání Beraního Rohu

Když už to tento víkend nevyšlo na hory, tak alespoň nějakou „horskou“ akci v krase by to chtělo. A stalo se. Starou klasiku Jeskyní na Beraní rok (tento rok bez hákování samotného rohu) jsme si dali s Kámou za podpory Arnyho. Zarostlá byla i cesta „3535“, která se nám také líbila velice převelice (vybojoval jsem to až ke slaňáku, i když jsem tomu moc nadějí nedával).

Podzimní Pálava s Maky

Poklidnej odpolední výlet na Pálavu. Lidí na skalách hodně, ale cesta nám vyšla pěkně. Večer jsme šli nahoru na hřeben. Nikdy dříve jsem tam nebyl, znal jsem jen skály, kde se leze. Nádhera.

Dobřečov a Bradlo

S Kámou, Markét a Márou jsme udělali průzkumnou výpravu na neznámé (pro nás) skalky v okolí Rabštejna. V sobotu to byl Dobřečov a Ferdovky. Lezení pěkné, místo ještě hezčí a lidí málo. Klasifikace trošku rozlítaná, ale vše pěkně odjištěné. Přímo pod skálou je ideální místo na přespání (bez vody).

Po podvečerní okružní jízdě podhůřím Jeseníků jsme se sem vrátili, udělali oheň proti muchičkám a zalehli. Jo, abych nezapoměl, ty Ferdovky, tak ty jsme nenašli – ale jesenickou buší jsme se prošli pěkně. Těch nadávek co se zase sneslo na hlavu Vlka a jeho průvodce,  tentokrát možná i trošku nevinně. Na někoho se to bloudění svést musí.

Pekelné počasí v neděli nás provázelo cestou na Bradlo. Po modré z Lipinky to byl očistec – těžký bágl, nekonečná horkem sálající louka, pořád do kopce a nejmíň třicet nad nulou. Lezení nic moc, ale flákačka pod skálou v lese dobrá. Pak jsme se jeli vykoupat, Mára se naštval a jelo se domů.