Jeseníky s Laďou

Rychlá akce s La’dou. Sluníčko, pěkné sjezdy, záapad slunka na Kamzičníku … dobře bylo.

Záznam na Stravě (17.2km)

Rallye Jeseníky 2015

Přijeli jsme vyhrát. Ale …. v pátek v noci, když jsme vyšlapali na Pradědův vysílač, proběhl v jeho útrobách večírek ve velkém stylu. Budem dlouho vzpomínat. Spát jsem šel až někdy kolem páté. Sobotní etapa byla jak za trest, ani nevím jestli mi více vadilo, že usínám nebo že je mi nevolno (slulšně řečeno). Nestihli jsme projít naplánované kontroly a nedošli jsme na Medvědí horu – tím se to celé po….  na to jak nám bylo jsme toho stihli celkem dost.

Naše trasa ze soboty (30km, nastoupáno asi 2050m)

Mlhavé Jeseníky

Rychle domluvené akce bývají nejlepší. Pár zpráv po fajsbůkovém chatu s Peťou Frencem a ve Čtvrtek ráno sedím místo kanceláře v autě na cestě do Jeseníků. Autem jsme vyjeli skoro až na Zámčisko – o to více jsme toho mohli naběhat a nalyžovat. Do Sviního jsme sjeli pětkrát, jednou jsme sjeli na Ovčárnu, dvakrát jsme zázračně našli Petráky – na hřebeni fučel vítr a všude byla typická Jesenická bílá tma. I když jsem tomu moc nevěřil, tak jsme opravdu jezdili ve dvaceti číslech prašanu – nádherná lyžovačka. Ušli jsme asi 17km, nastoupali kolem 1700m.

Krátké video na youtube

Skialpové Jeseníky

Konečně skialpy. Lokálko-VHSkový výlet do Jeseníků se vydařil. Bylo krásně, prašan prášil jedna radost a po dvou letech jsem si znova připomněl jak je to lyžování v horách úžasné. Díky klukům za fajn společnost a Davidovi ze pěkné obrázky.

Naše trasa – 21km, 1836m

Tomovy Jeseníky

Tomáškova akce, ze které se pomalinku stává tradice. Opět vybral a domluvil víkend na jedné z mnoha schovaných Jesenických loveckých chat. Tentokrát jsme se sešli na Bysterské chatě pod Keprníkem. Akce vydařená až na ten sníh – nepamatuji si, že bych se kdy vláčel pět kiláků v přezkáčích s lyžemi na zádech tam a zpátky jen proto, abych nic nesjel.

Tak na viděnou za rok přátelé …

(Těch pár fotek je od Davida, P. Frence a z mého mobilu)

Tomovy narozky pod Vozkou

Rád jsem přijal Tomovo pozvání na oslavu jeho narozenin. Těsně před štědrým dnem jsme se sešli ve sto let staré lesácké chatě pár set metrů od vrcholu Vozky. A bylo dobře – vařil se guláš, na bobech jsme vytáhli dvě bečky piva, přijeli skoro všichni jeseničtí skialpoši – i Milouš se přišel ukázat. V sobotu večer se konal večírek, na kterém jsme s Davidem hráli a parádně jsme si to užili, už dlouho jsem nehrál šest hodin v kuse. Tak Tome, na viděnou za rok na další chatě. Fotky jsou z mobilu – napůl z mého a napůl od Peťi Frence.

Přes bludné Jesenické kořeny

V Jeseníkách je ještě pořád hodně sněhu. Zima tam ještě zdaleka neskončila. Vyrazili jsme s Davidem, Márou a Synkem. Tradičně jsme obešli pěkné kolečko – trasa na cykloserveru (16km, 1729m). Tentokrát jsme měli na bludné kořeny opravdu velké štěstí. Po sjezdu z hřebínku pod Petrovými kameny jsem do cílového bodu, na loučku ve Sviním dole, dorazil jen já. David se Synkem skončili v dole Velkého Děda a Mára někde mezi (vůbec se mi napodařilo zjistit kudy se pohyboval). Druhý bludný (tentokrát pořádný) kořen jsme museli překročit u chatičky na Vysoké holi. Chtěli jsme sjet do Medvědího dolu (tedy kolmo dolů pod chatičku), ale po stometrovém traverzu, kterým jsme se chtěli posunout nad žlab s potokem, jsme sjeli do Sviního dolu. Ale co, lyžování to bylo parádní. A Márův oheň u dolní nádrže byl krásnou tečkou. Díky.

Jesenická předrallye

Honba za prašanem si vyžádala jeden den dovolené. O víkendu už by mohlo být pozdě. Ve čtvrtek kolem deváté ráno jsme zaparkovali v Karlově a za necelou hodinku už jsme ťapkali z Ovčárny na Praděd. Nadějné prosvítání modrého nebe a sluníčka plynule přecházelo v depresivní bílou clonu, ve které se vše slívalo do jednoho odstínu bílé. Bylo skoro jedno jestli jsou oči otevřené nebo zavřené. Se zavřenýma se z toho aspoň nemotala hlava. Zamlžené pocity z lyžování kolem nejvyššího vrcholu jsme si spravili vynikající česnečkou a borůvkovými buchtami v budově vysílače. Zvláštní kapitolu výletu tvořila orientace v terénu. Trefit Sviní důl od Petrových kamenů se nám podařilo až napotřetí. Samozřejmě nechyběly hlášky „Tady už se nedá sjet blbě“ nebo „Teď už je směr úplně jasný, stačí jet pořád dolů“. Úplně nejvtipnější okamžik nastal ve chvíli, kdy jsme po prvním zabloudění zapnuli GPSku, vrátili se do správného směru a po příchodu do místa, ze kterého jsme měli sjet kolmo na vrstevnice dolů do Sviního dolu, jsme GPSku hrdinsky vypnuli. Pronesl jsem něco jako „Teď už je to jen dolů, tady není co řešit“. Na přemýšlení o tom proč jsme odbočili o více než devadesát stupňů a sjeli do úplně jiného údolí, jsme pak měli dostatek času v Dole Velkého děda. Z dřívějška moc dobře vím,  jak divně se za takovýchto podmínek dokáže hlava chovat, a stejně se nechám zase napálit. Všechny sjezdy naštěstí stály za to – prašan, nepoježděný sníh, radost z každého obloučku. Když jsme hodinu před západem slunce vyšlapali nad Sviní důl, mraky se protrhaly a vyšlo sluníčko. Taková nádhera. Jako když slepý procitne. Sjezd do Medvědího dolu a výstup na Vysokou holi byl úžasný. Barvy se měnily každých pár minut. Závěrečný sjezd Velkým kotlem potmě byl opatrný, ale taky parádní. Prostě nám to zase jednou vyšlo.

Trasa na cykloserveru (20km, 1632m)

První skialpy

Na kopcích konečně napadlo trošku sněhu, což bylo jasným signálem pro všechny Jesenické lyžaře. Přibývá jich každým rokem a vypadá to, že tento rok nebude žádnou výjimkou. Z Brna vyrazilo v neděli  šest (možná i více) aut a lyžovalo se snad ve všech „nej“ lokalitách. Naše závodní družstvo se vydalo z Červenohorského sedla na Červenou horu. Lyžovalo se ve Sněžné kotlině, ale na dlouhé sjezdy až dolů k potokům to ještě není. Až na podivné čachry s mojí peněženkou, které mi tu sněhovou náladu trošku pokazily, to bylo dobré. Teď hlavně ať sněží a sněží a sněží …

Divokáč 2012

Víkend před štědrým dnem se konala tradiční lezecká akce Lokálky. Do Lokálky už sice moc nepatřím, ale do Divokáče jezdím a budu jezdit každý rok. Je fajn vidět pohromadě staré i nové tváře, které se na jednom místě jen tak nesejdou. V sobotu jsme s Davidem lezli v jižní stěně (stráni) a za pár hodin jsme byli dole na nástupu – ne, nespadli jsme – vylezli jsme poctivě až nahoru a sešli dolů lesem. Tento rok to šlo pěkně rychle. Drny držely, sněhu bylo málo a já lezl poprvé bez poutek na cepínech. Nádhera. Měl jsem ty poutka vyhodit už dříve. Hodně se oteplilo a v neděli už lézt nešel nikdo. My jsme vyrazili na lyže. Na velké sjezdovce v Koutech jsme s Davidem zahájili letošní lyžařskou sezónu. Sněhu bylo dost, lidí málo, mlha hustá a sezení na lanovce mokré. Ale lyžovalo se krásně. První hodinu a půl jsme jezdili po manšestru.