Jarní firny ve Vysokých Tatrách 2006

Vysoké Tatry a Tupá s Tomem a Špekem

Tak jsme se zase jednou na poslední chvilku dohodli, že pojedem do HOR. Tom se sice z Tater zrovna vrátil, ale to vůbec nevadí. Vyrážíme klasicky – kolem sedmé z Brna. Ve dvě v noci jsme na Popradském a steleme si venku. A protože je zadní vchod do chaty odemčený , okamžitě vyhlašujeme: „Kdo vleze první do chaty, je srab“.

Ráno jdem do Tupé, první pilíř slibuje parádní lezení v tatranských mixech (drny, skála, sníh). Na nástupu doháníme čtyři hošany, škoda, nebudeme ve stěně sami. Hned jim ale utíkáme, hoši se totiž rozhodli jistit. My máme matroš taky, ale … krásné free sólo, 500m lezení, sjezd ze sedla z ostrvy po zadku … za 3 hoďky od zápisu do knihy na recepci jsme zpátky na chatě. Nechápavě hledíme do stěny – hoši ulezli teprve prvních 50m :-). Valíme hned na skialpy, stoupáme do Širokého žlabu a kopeme sondu, hihi, hodně rychle jsme to otočili a za chvíli jsme zase na chatě. Pořád je dost času něco podniknout. Jedeme dolů na Štrbské, já s Tomem na lyžích, Luboš Campem. Pro ty co ví: Formanka je zrušena a místo ní je Frukotka v budově nádraží – tam, kde se dříve prodávaly langoše – ceny i obsluha super. Po tmě jedem zpátky na Popradské. Luboš Campem a já s Tomem na laně za autem – sjezd (výjezd) vskutku epesní. Večer sedíme s Jankou recepční u svařáku – prej jim nedávno ukradli trezor, ve kterém nic nebylo, inu, Slovensko je malá země, ale plná kok…

Druhý den jdem s Tomem na Rysy. Luboš jde sólovat na ledy v Kopkách – prej mu to šlo dobře a vylezl 30m, místy kolmý led, ale my jsme nic neviděli :-))). Počasí je na nic, chvilku teplo, chvilku mráz, chvilku mlha, chvilku sněží. Sjezd je to ale pěknej – teda pouze pod řetězy. Pak jsme vjeli do mlíka a chvilkama jsem neviděl nic než obrysy špiček lyží. Po paměti sjíždíme Mengusovskou dolinou. Jsme na chatě, zase jsme to zvládli za 3h, ufff, tož tradáá domů, za dva týdny jsem tu zas s lokálkovýma nováčkama.

Vánoce 2005 v Beskydech

Západní Tatry S Dejčou a Alexem

Chamonix v Alpách a focení pro AlpinePro

Tak si tak s Orlíkem vykračuju po rozpálené cestě pod Pálavou (utíkáme kvůli hnusnému rozlámanému poděl….. lezení), když se ozve mobilem Povdilák. Jestli prej nechci jet na lyže do Chamonix, snad fotit reklamní fotky, a to všechno jako že zadara a ještě že si snad něco vyděláme. Proč ne, za tři dny se přece stačím sbalit. Sice bylo dost ujeté balit skialpy a zimní lezení v parném létě, ale co už. Složení týmu se nakonec ustálilo: Já, Giťule, Pavel a Ricardo.

Cesta do hor nebyla z nejpřímějších, zajížďka do Prahy byla kvůli věcem na focení a autu nutná. Následovalo nutné vyzvednutí Ricarda a jeho svině v Budějovicích, kdy bych chtěl žít každý a pak ještě nutný noční výlet pod Dachstein pro lyže značky Ricardo Hagan. Dál už jen Moby a Chamonix. Uff, sjezd z kopce, Ricardo a pískající gumy, první pohled na Dru, Blank, Midi a sníh. Pak nevím přesně co pár dní bylo, asi nějaký sen, dík Giťule, Ricardo, fotografe … a pak jsem najednou v šest ráno před barákem v Brně, jdu na chvilku spát a valím do práce.