Červnové Třebíčsko

Je pátek večer. Odpolední vyjíždka do lesů k Bitýšce byla sice blátivá, ale venku je konečně krásně. Je modro a zapadá slunce. S Davidem brnkáme bluegrassové instrumentálky a mezi tóny definitivně zavrhujeme jarní lyžovačku v Tatrách. Když už má být v Tatrách po dvou měsících čekání pěkně, vrhnou se na nás bacily. Tento rok už nám to asi nevyjde. Sníh nám utíká a počasí je naprd. Na Tatry se přes víkend nenápadně koukám alespoň přes webové kamery –  kdyby tam náhodou bylo škaredě, tak bych si tím krásně zdůvodnil naši neúčast. Vše zbytečně, bylo tam pěkně.

Pokračovat ve čtení „Červnové Třebíčsko“

Na křížové výpravě

Na zemi začíná šustit opadané listí a podzimní slunce dostává krásné zlatové zabarvení. Mé neoblíbenější období roku je tady a s ním dlouhé vyjíždky. Oblíbená místa v Krase jsou teď na opačné straně Brna a tak místo Rakoveckých údolí projíždím údolí Bobravu a podnikám objevné výpravy na jihovýchod od Brna. V sobotu to byla „křížová“ výprava. Z Omic jsem vyrazil přes Bobravu nahoru k Hlíně a pak křížovou cestou do Ivanovic. Dále pak podlél vody až k magické zřícenině kláštera Rosa Coeli v Dolních Kounicích.

Pokračovat ve čtení „Na křížové výpravě“

Třebíčské repete

V sobotu nás počasí pěkně zklamalo. Z namyšlené trasy nezbylo nic a tak jsem se na Třebíčsko vypravil znovu. Ne svojí vinou jsem neměl mapu, ale celý okruh plánovaný na sobotu jsem objel. Z Budišova přes Rudíkov, Hrozatín, Svatoslav a Radošov do údolí Jihlavy. Podlél vody přes Červenou Lhotu do Třebíče a přes Pocoucov a Nárameč zpátky do Budišova. Líbí se mi tam čím dál více. Dík Máro.

Beskydy na kole

Na víkend jsme se vypravili za našima do Beskyd. Tentokrát jsem se k focení, kreslení ani čtení vůbec nedostal. Pořídil jsem si nové kolo a logicky pak všechen volný čas, pokud jsem zrovna nespal nebo nedělal se dřevem, patřil Beskydským hřebenům, údolím a nekonečným lesům.

Doma jsem se probíral starýma věcma a našel jsem obrázky z dob, kdy jsem se ještě jako dítko základní školou povinné učil kreslit.

Beskydský křest nového kola stál za to. Ráno jsem z Třince vyrazil nahoru na hřeben, po kterém jsem dojel až na Bílý kříž. Pak dlouho z kopce až dolů ke Starým Hamrům. Objel jsem Lysou i Smrk a za Bílou jsem přes Martiňák nastoupal zpátky na hřeben. Na Pustevnách jsem se otočil k návratu a podhorskýma cestičkama jsem se vrátil do Třince. Jaké bylo převýšení netuším a vzdálenost jsem podle mapy spočítal asi na 120km. Tolik jsem po Beskydech zatím nikdy nenajel. Cyklistice zdar !

TRASA NA CYKLOSERVERU

Údolím Bobravy

Po sobotní cyklo vyjížďce na Šmelcovnu jsem měl chuť na něco většího. A tak v neděli ráno pěkně šlapu kolem přehrady směrem na Hvozdec a Javůrek. U Říček vidím poprvé Bobravu. Proletím Chroustovským údolím do Rosic a po asfaltkách se doplazím až do Radostic. Tam začíná nejhezčí část – úzké údolí Bobravy. V údolí je plno starých chalup a mlýnů, tak jak to mám rád. V malé hospůdce si dávám bramborové placky s mákem a povidly, rozhodně doporučuju. Údolí končí v Želešicích.

Pokračovat ve čtení „Údolím Bobravy“

Na rozcestí

Po půl roce se začínám sžívat s novou cestou do práce. Když se mi chce, jezdím přes Oboru a Kohutovice, někdy si projedu Kamenku, ale nejčastěji jedu podél vody z Žabin přímo na Vídeňskou. Začal jsem jezdit v zimě ve sněhu a jezdím za každého počasí. Potkávám stejné lidi a vnímám pravidelný rytmus stezky. Na kopečku nad Kamenkou venčí paní dva neposlušné psy, kvůli kterým musím vždy téměř zastavit. Pod Kamenkou potkám často starého pána, který chodí na dlouhou procházku za deště i ve sněhu.

Ostrý na kolech

Čtyři dny kolování a běhání po kopcích. Ve čtvrtek jsem utíkal po hřebenu na Slavíč a zpátky – asi deset kiláků, jedna přestávka, padesát minut. Potrénujeme ve Wilsonově lese a uvidíme příště.

Ostrý a plch

Tentokrát jsem se na chatu do Beskyd těšil jako nikdy dříve. Ticho a klid už jsem po těch pár akčních prodloužených víkendech opravdu potřeboval. Kolem chalupy teď všechno kvete, sníh téměř roztál a přestalo mrznout. Poprvé jsem tento rok projel mé oblíbené horské cyklotrasy: obě cesty z Ostrého na Javorový a v sobotu s Market po červené hřebenovce na Bílý Kříž. Mám radost, že starý hotel Sůlov, který byl jednou dobou v troskách, vstal z mrtvých a žije. A samotný bílý kříž je teď taky úplně nový. Když jsme zrovna nespal nebo neležel s nosem v knihách, hrál jsem si s foťákem a starou plesnivou celtou. Nafotil jsem několik starých věcí, které patří k naší chalupě a k lidem, kteří tam byli, jsou a budou.

Vzpomínky na pěkná místa a zážitky si vždy nejlíp připomenu kreslením a malováním, jako by se tam člověk znovu vrátil.

Tišnovsko na kole

Původní plán na cykloprůzkum údolí říčky Libochovky se díky absenci mapy, mírnému bloudění, všudypřítomnému ledu, sněhu, vodě a silnému větru změnil ve velký okruh po údolích a vesničkách Tišnovska. Jen doufám, že ten jarní slunečný den byl na dlouho poslední a vrátí se ještě Matrin se svým běloušem.

Třebíčsko a Wilsonka

V pátek odpoledne bylo jasné, že už nikdo nikam lézt nepojede. Márova pozvánka na Zdenčin obrovský statek v Újezdě se nedala odmítnout. Balím a balím a balím, klasika, čím kratší a pohodovější akce, tím více věcí. Celou sobotu jsme se pak proháněli cestama, cestičkama, polema i nepolema Třebíčského přírodního parku. Sem se ještě vrátím Máro (a nejednou a s foťákem). Neděle patřila nezatopené části Wilsonky.