Modrý Pavouček

Jel jsem vyzvednout Matýska z tábora a zpříjemnil jsem si to nocí v autě a dvěma výpravami na kole. První jsem jel v pondělí večer kolem Vírské přehrady. Neznámou krajinou, po krásných cestách. Užil jsem si to velice. K autu jsem dojel až potmě kolem desáté. Byla hvězdnatá noc, svítil měsíc, připomněl jsem si jak je to parádní jezdit potmě. Tedy až na zimu dole u Víru, myslel jsem, že zmrznu. V noci bylo jen osm stupňů. Druhý den už jen rychlá projížďka do Jimramova, abych stihl v jedenáct Matýska vyzvednout. Shledání bylo fajn, už jsme se doma na Matyho těšili.

Rád jsem přijal pozvání na “Džem na Ranči”, který pořádá na své zahradě Karel Začal. Úžasný muzikant a stavitel dober. Na jeho nástroje hraje snad celá Evropa (já taky). Jeli jsme všichni kdo byli doma - já, Adélka a Maky. První noc jsme spali na sedle “Prameny Opavy”. Sliboval jsem holkám tichou a chladnou noc (utíkali jsme z Brna před vedrem), ale nekonalo se ani jedno. Celou noc přes sedlo někdo jezdil, z údolí se nesla hudba, bylo vedro. Od šesti ráno se na sedle hemžili poláci a vyráželi na houby. V sobotu jsme se jeli projet na kole. Krásným údolím Černé Opavy jsme nastoupali na Rejvíz. Odpoledne jsme přejeli do Zlatých hor na festival. Hrálo se až do tmy. Je neuvěřitelné, jak jsou jejich rodiny obrovské a propojené. Na noc jsme jeli na další místo, které jsem měl nachystané. Muselo se na něj autem před brod. Makrét brblala, že tam ráno zase bude “živo”, ale černé obavy se nesplnily. Bylo ticho, zima, krásně jsme se vyspali. V neděli jsme už Adélku na kolo nepřemluvili a protože byl další tropický den, skončilo to typickým mixem - holky bazén, já kolo. Vybrali jsme akva centrum v Olomouci. Já vyrazil na kolo směr Litovel a Mohlenilce. Dost mě to zmohlo, 62km za dvě a půl hodinky, teplota před třicet stupňů. Už ať jsou ta vedra zase pryč.

Vezli jsme Matýska na destidenní tábor v Domaníně. Je to kousíček od Nového města a tak jsme to spojili s chalupou ve Svratce. Když jsme Matyho v sobotu v Domaníně vysadili, začínalo pršet. Když jsme dojeli do Svratky, což bylo jen pár kilometrů, přišla průtrž mračen. Pršelo a pršelo. Když jsem v noci ležel v teplé a suché posteli, polouchal déšť, který bubnoval na střechu, tak mi bylo Matyho líto. Hned první noc v neznámém prostředí, ve stísněném stanu a do toho nekonečný děšť. Druhý den už bylo lépe. Šli jsme se projít na Zkamenělý zámek.

Deštivý víkend. V sobotu jsme zajeli se Svaťa Kotas Bandem zahrát do Ivančic na pouť. Přišlo si nás poslechnout málo lidí, hráli jsme první a navíc pršelo. V neděli jsme se vydali do jeskyně Balcarka. Jezdil jsem kolem ní lézt na skály, teď kolem jezdím na kole, ale nikdy jsem v ní nebyl. Tak jsme to teď prošli s Maky a dětmi. Krásná jeskyně, rozhodně doporučujeme. Navíc není problém sehnat lístky, není třeba kupovat rezervace dlouho předem tak jako do Punkevních jeskyní.

Víkendová výprava do Čech spojená s koncertem na zřícenině Orlík. Jeli jsme bez Matyho, který zůstal zbaběle doma u počítače. Zrovna u nás byla mamka s taťkou, tak mu to vyšlo, lumpovi. V pátek večer jsme přejeli do Svratky, všude bylo plno mlhy. S Adékou jsme na noc přejeli pod Devět skal a spali jsme na našem oblíbeném parkovišti. Ubylo tam stromů, škoda. V sobotu jsme jeli do Havlíčkova brodu, kde jsme s Horizontem zahráli na narozeninové oslavě. Na ohni se tam peklo prase a brambory a byla to dobrůtka. Pak jsme přejeli k Humpolci na zříceninu hradu Orlík. Čekání na čas Horizontu bylo nekonečné, hlavně díky kapele ŠouflŠou, která ne a ne skončit. Hráli jsme pozdě v noci. Tentokrát se mnou byly věrné fanynky - Markét s Adélkou. Spali jsme na parkovišti pod hradem. Na neděli hlásili tropické vedro, tak jsme se krátce prošli po Humpolci a zamířili k vodě. Holky vybraly koupaliště v Třebíči. Po úvodním stresu s parkováním, kdy se prostor kolem koupaliště nebezpečně uzavíral, jsme vše zvládli a až do večera jsme zevlovali u vody.

Hraní na prvním ročníku festivalu “Zpátky v trapu”, který zorganizovala Janča s Anderou v Habří. Malinká vesnička v údolí říčky Bobrůvky. Kdysi se v celém údolí hodně trempovalo a právě tady údajně Trapeři kdysi vznikli. Všichni se báli, že přijde málo lidí, ale dopadlo to více než dobře. Bylo plno. Sešlo se hodně pamětníků a bylo zajímavé sledovat jak staří lidé vzpomínají. Holky udělaly pěkné nástěnky, mám je vyfocené. Hrála Loes s Honzou, po nich my se Svaťa Kotas Bandem a nakonec Trapeři. Velké díky hlavním organizátorům - Janě, Andreji, Dušanovi, paní Prudilové. Jsem rád, že se to povedlo a černé vize se nesplnily.

Narozeniny taťky a mamky na Ostrém. Sešla se celá rodinka, bylo krásné počasí, začaly růst borůvky, střecha na chalupě funguje, lípa před chalupou pořád stojí, vše krásně při starém. Zašel jsem se podívat do Čerňaviny, pěkně večer se zapadajícím sluncem.

První den prázdnin jsme děti za odměnu vzali na dlouhý výlet na kole. Projížděli jsme Lednickým a Lanžhotským parkem. Děti byly z výletu tak “nadšené” (haha), že cestou zpátky do Brna obě usnuly v autě. Takové vedro jsme nečekali, ale zvládli jsme to. Naštěstí den zpátky otevřeli pod Břeclaví most přes Dyji a trasa se ustálila na 42 kilometrech. Na Pohansku jsme byli poprvé. Cílem byla prohlídka muzea lehkého opevnění a starých vykopávek. Nic moc. Bunkr byl zavřený a vykopávky úplně zarostlé. Ještě, že je tam tak pěkná krajina. Pro kolo jako stvořená.

Letní slunovrat a víkend ve Svratce s milými hosty - rodinkou Kryslových. Počasí vyšlo krásně. Jezdili jsme na kole, večer se grilovalo, došlo i na koupání. Vyšlo to akorát na otevírání přírodního koupaliště v Hlinsku. Opět jsem praktikoval scénář “Zavézt rodinku k vodě a rychle si něco projet na kole”. A opět jsem si připomněl, jak zrádné dokáží cyklostezky v oblasti Svitavské pahorkatiny být. Některé jsou opravdu hodně zarostlé a nepřehledné.

Poslední den na cestách. Cestou do Brna jsem si udělal zastávku v Ralsku a Kutné hoře. Ralsko vypadalo zajímavě pro ježdění na kole, ale jsem docela rád, že jsem si ho projel sám. Zase taková paráda to není. Jediné co se mi líbilo bylo bývalé vojenské letiště Hradčany, které je volně přístupné. Kutná hora mě okouzlila mnohem více. Je to místo, stejně jako Český Krumlov, kam se musím vrátit a nechat si na prohlídku více času. Stará část města, úzké uličky, průchody, muzea, chrámy, to já můžu. Chrám sv. Barbory je něco neskutečného.