Pálavská hřebenovka

Sobotní výlet na Pálavu. S Matýskem na zádech jsme přešli celý hřeben z Dolních Věstonic až do Mikulova (asi 14km). Přechod jsme ukončili u piva a obědovečeře v Irském pubu. Vše vyšlo parádně. Celý den jsem byl jen v kraťasech a tričku s krátkým rukávem.

Hurá na skialpy

Tak to vypadalo, že se konečně dostanu na skialpy. V pátek večer jsem si všechny věci poctivě nabalil do auta, budík nastavil na pátou a těšil se na lyžovačku se Špekem. Místo toho mě v noci navštívila paní chřipka a skialpy mi zatrhla. Naštvanej jsem byl pěkně, jen co je pravda. Celý den mě hrozně bolelo břicho a neustále jsem zkoušel fígle z Londonova Tuláka po hvězdách. Aby nebylo všemu trápení konec, tak jsem se v noci na neděli projel sanitkou a do úterka jsem živořil na infekčním v Bohunicích. Tomu říkám akční víkend. Díky moc všem co na mně mysleli a pomáhali mi. Když mě pak pustili a seděl jsem při čekání na odvoz na zídce pod sluncem rozpálenýma borovicema, zase mi jednou došlo, jak je na světě krásně, stačí když je člověk zdravý.

Do Katova

Sobotní výlet s Matesem byl akční. V Loučkách na nádraží jsme zjistili, že jsme doma zapomněli fusak pro Matýska, tak jsme ho zabalili do bundy. Následoval pochod po žluté značce až do Níhova. Cestou jsme absolvovali několik náročnějších pasáží, ale ten novej vozejk zvládá opravdu všechno. V Katově jsme zjistili, že máme spoustu času a hledali jsme hospůdku. Ujal se nás pán pracující na zahrádce a šel s náma do místní čtyřky, kde prej stačí zazvonit a někdo otevře. A opravdu, u piva tam seděli místňáci a krmení Matýska probíhalo ve velmi družné atmosféře. Pro pána co nás přivedl si poslala manželka vnučku, prej to byl nějákej nejvyšší soudce z Brna, a když se k hospůdce blížil hlučný slet masopustních maškar, raději (a rádi) jsme vyrazili k Níhovu. Na závěr jsme ještě zažili horor při nakládání vozíku do vlaku – zasekl se ve dveřích a vypadalo to, že se dovnitř nevleze. Nakonec se vlezl, ale bylo to na milimetry. Už jsme se viděli zpátky na nástupišti s vidinou dalších desíti kiláků nutných doťapkat k autu do Louček.

Prygl po roce

Išla Kačenka na trávu,
išla Kačenka na trávu,
do vinohradu, do sadu,
do vinohradu, do sadu …
(Bezobratři na albu Bezobav)

S melodií Kačenky v hlavě jsem se po roce vydal na běh kolem Brněnské přehrady. Cíl byl jasný – zlepšit čas a dokázat si jak jsem se za ten rok v běhání polepšil. Krásný den, ve stínu led, na sluníčku léto … výsledný čas horší než minulý rok. Ale běželo se mi dobře a nebyl jsem z toho tak unavený (nějak se ten horší čas zdůvodnit musí). Na pravém břehu jsem potkal asi deset běžců, pozdravil mě jen jeden, ostatní hleděli někam před sebe …

Kolem Pryglu, 20km, 760m, čas 2:15

Takový pracovní den

Ráno jsem v obýváku prosvíceném sluníčkem sedl k notebooku a šudlal na dálku něco pro pana Siemense. S úderem třetí jsem pana Siemense zavřel s víkem notebooku, oblíkl jsem své špinavé běhací hadry a hurá ven. V 15:20 vybíhám od rozcestníku „Odřichovice u Vodárny“. Spousta výhledů na ty moje Beskydy, cestou troška ledu a sněhu, ale teploučko, nádhera. v 15:59 jsem u vysílače na Javorovém a v 16:20 jsem zpátky dole u rozcestníku. Ach jo, mít tak ty hory za barákem, jako to mají naši, to by bylo. Ale možná je to tak lepší, to by si mě doma moc neužili. Večer už s Maky a Matýskem usínáme doma v Brně.

Trasa na cykloserveru – 7 km, 568m

Mates na hřebeni

Nevydrželi už jsme čekat a šli jsme projet Matýska v novém kočáru po Beskydském hřebeni. Z Lomné jsme ho vytlačili na Kamenitý, kde jsme se potkali se ségrou a její rodinkou. Pokračovali jsme nahoru na hřeben a po něm na chatu Slavíč. Tam se Mates probudil a chtěl si hrát, tak jsme nasadili rázný krok a sjeli zpátky do Lomné. Vyšlo nám to pěkně. Ať žijou hory.

Křest vozítka

Tak jsme konečně pokřtili nové vozítko pro Matýska. Dlouho jsme s jeho pořízením váhali, ale nelitujeme. Je parádní. Asi první věc, kterou Matesovi fakt závidím – taky bych se v tom chtěl nechat vozit. Projede to úplně vším – akorát přes popadané stromy jsme museli přenášet.

Martinův jam

Jednoho ledového zimního večera se v hospůdce v Hradci nad Moravicí sešlo podivné společenství – z celé republiky se sem sjely postavičky a černými a bílými kufry roztodivných tvarů. Bluegrassový jam uspořádal můj kámoš Martin Vitásek a patří mu za to velký dík. Hrálo se, pilo se, povídalo se a bylo fajn. Kolem půlnoci se konal akční přesun na Doubravskou myslivnu – čerstvě napadlý sníh, mínus deset, v sobě pár piv a panáků, nechuť nandávat v té kose sněhové řetězy, prudký kopec a ledové koleje na neupravené cestě, zkušenosti ze zimních výjezdů na Popradské pleso přišly vhod, příslušníci naštěstí seděli někde v teple a nikoho nečapli. Ráno bylo šestnáct pod nulou a jeli jsme domů. Martine, dík.

Matýskovy křtiny

Včera v bílém kostele v Žabovřeskách Matýska pokřtil náš kamarád Petr Chovanec. Do kostela nechodím, ale obřad byl moc pěkný. Matýskovo druhé jméno je od neděle Dominik. Vybrala ho Markét podle Dominika Savia. Když jsem si hledat co byl zač, zaujala mě tato pasáž:

Při jedné slavnosti chtěl Don Bosco každému chlapci splnit přání. Dominik napsal své přání slovy: „Pomozte mi, abych se stal svatým.“ Don Bosco řekl: „Žádal jsi o hezký dárek. Na svatost je jeden recept. Jsou v něm pro tebe důležité tři přísady:
Veselost – to, co tě činí smutným, co tě zneklidňuje, odhoď pryč.
Plnění tvých školních a náboženských povinností – buď pozorný, dělej dobře úkoly, připravuj se studiem a modli se rád.
Dělej druhým dobro – vždy je někdo, kdo potřebuje tvou pomoc, kdo je vedle tebe. Podej mu pomocnou ruku, i když tě to bude něco stát. A když dobře tyto tři věci smícháš staneš se svatým.“

Nejsem věřící v tradičním slova smyslu a netuším jak se s duchovnem jednou vypořádá Maťulda, ale přál bych si, aby mu takovéto „přísady“ nebyly nikdy cizí.

Rudice nelezecky

Slunečný nedělní den. Jeli jsme do Rudic, kde nikdo známý nebyl. Projeli jsme kolečko po zabahněných turistických značkách v okolí Jedovnic – zvládli jsme i vynášení kočárku z Rudického propadání nahoru ke skalám. V krase je krásně.