Kolumbové vesmíru

Kolumbové vesmíru jsou dvě knihy známého publicisty Karla Pacnera, ve kterých je shromážděno neskutečné množství informací o historii raketové techniky a letech do vesmíru. V prvním díle jsou popsány úplné začátky a souboj tehdejších velmocí o vysazení člověka na Měsíci. Druhý díl se zabývá orbitálními stanicemi a současným děním na poli kosmonautiky. Obě knihy jsem přečetl téměř jedním dechem (dlouhým dechem – obě knihy jsou celkem obsáhlé). Je vidět, že se autor kosmonautice věnuje celý život na plný úvazek. Vše dokládá množstvím příběhů a údajů z různých zdrojů (v minulém století většinou tajných). Je neuvěřitelné, co všechno se dělo na pozadí většiny slavných i neslavných vesmírných událostí (zvláště v bývalém Sovětském svazu) a přes jaké překážky se lidé dokázali přenést.

Asi nejvíce mě zaujaly kapitoly o projektu Apollo a prvním přistání lidí na měsíci. Dříve to pro mě bylo jen datum, známá fotka kosmonauta s americkou vlajkou a několik slavných jmen. Teď, když do detailu vím jak vše probíhalo, vidím vše v úplně jiném světle. Říkám si jaké to asi muselo být stát v měsíčním prachu a kamení, zemi vidět jako barevnou kuličku někde na černé obloze, vědět, že sebemenší chybička znamená konec, že nikdo nemůže přijít na pomoc. Když pak později jezdili po měsíci Američani malým autem a někde v terénu daleko od modulu spravovali blatník proti prachu, který se za jízdy uvolnil, nechtělo se mi věřit, že to vše je skutečnost, která se odehrává někde tam nahoře, na nebi, daleko předaleko …

Obě knihy pro mně znamenaly velkou změnu ve vnímání vesmírných projektů. Díky knihám jsem si dohledal spousty materiálů a fotek na stránkách NASA, což celý dojem ještě umocnilo. A dobrodružství zdaleka nekončí, na tento rok je na světě naplánováno téměř osmdesát startů.

 

Nový svět

Na vánoce jsem od Maky dostal knihu. Celá je kreslená tužkou a není v ní ani písmenko textu. Je plná záhadných předmětů, postav, tajemných znamení, nezvyklých staveb a bizarních dopravních prostředků, které člověka nechají během chvilky vplout do světa fantazie. Příběh knihy není vůbec jednoznačný a jeho výklad je přenechán čtenáři – ani teď nevím, jestli je to příběh smutný nebo veselý. Na štědrý den, než jsme šli spát, jsme do knihy nahlédli a nedalo se jinak než ji celou důkladně projít. Pěkné to bylo.

První skialpy

Na kopcích konečně napadlo trošku sněhu, což bylo jasným signálem pro všechny Jesenické lyžaře. Přibývá jich každým rokem a vypadá to, že tento rok nebude žádnou výjimkou. Z Brna vyrazilo v neděli  šest (možná i více) aut a lyžovalo se snad ve všech „nej“ lokalitách. Naše závodní družstvo se vydalo z Červenohorského sedla na Červenou horu. Lyžovalo se ve Sněžné kotlině, ale na dlouhé sjezdy až dolů k potokům to ještě není. Až na podivné čachry s mojí peněženkou, které mi tu sněhovou náladu trošku pokazily, to bylo dobré. Teď hlavně ať sněží a sněží a sněží …

Vánoce 2012

Vánoce bez sněhu jsme strávili napůl v Brně a napůl v Třinci. Byli jsme se podívat na Hrčavě – malé zapadlé vesničce na Česko-Slovensko-Polských hranicích a taky na Kamenitém. Lyžovat ani běžkovat se moc nedalo, na kolo taky nic moc, tož jsem si dal aspoň jeden noční výběh na Kozinec. Tolik volna a takové podmínky na kopcích, hergot kuš.