První sníh

Po týdnu zase v Třinci. Večer jsem se nenápadně vytratil a vyrazil do Karviné na malý komorní koncertík mých kámošů – Petra Fúriková and Banda všech Band a The Jumper Cables. Konečně jsem je všechny viděl na živo. Moc pěkný večírek to byl, teda až na to mé noční bloudění po Parku Boženy Němcové, který je neskutečně velký a při hledání restaurace Oáza jsem ho téměř celý prošel.

V neděli venku celý den lilo jak z konve, goráčovky zůstaly v Brně a odpolední pokus o výcházku skončil dříve než pořádně začal – zmokli jsme jak koťata. Večer ale udeřila má hodina. Stejně jako před týdnem jsem před osmou zaparkoval v Tyře a vyběhl do tmy. Pokus o hřeben na Javorový mi ale zase nevyšel. Začalo chumelit, přišla mlha a vítr. Protáhl jsem výběh po traverzové cestě pod Javorový, ale nebyla to žádná velká romantika – všude voda, sníh, kaluže a bahno. Když jsem po hodině a půl zahlídl první světlo civilizace, bylo to jak znovuzrození.

Trasa na cykloserveru, 12km, 750m, 1h 23min.

 

Ostrý výběh

Byla úplňková noc. Zamkl jsme auto na konečné autobusu v Tyře a vyběhl do tmy po cestě, po které jsem od malička chodil na naši beskydskou chalupu. Vede po rovince k rozcestníku u hájovny a pak po žluté lesem dlouho nahoru až na hřeben. Značka už tam dnes není, ale pěšinka a všechny ty důvěřně známé místa tam zůstaly. Někde v dálce nad sebou jsem zahlédl malinké bludičky – špatné znamení – místo pohodového tempa jsem nasadil tempo stíhací – moc velký rozdí to v tom kopci nebyl, ale Vidlákovská soutěživost už je ve mně hluboko zažraná a ty čelovky nahoře byly jasná výzva. Nad seprentýnama, asi v polovině cesty, jsem předběhl pár lidí se psem. Je to strašná dřina běhat takhle do kopce a ještě někoho honit. Za 26 minut jsem byl u turistické chaty. Původní plán byl hřeben na Javorový, ale padla mlha jak z rákosníčka a s čelovkou bylo vidět jen velké bílo. Běžet se dalo jen potmě při trošce měsíčního světla a tak jsem se mírnou oklikou vrátil k autu. Zážitek to pro mně byl ohromný. Těch pár fotek jsem cvakl z mobilu.

Trasa na cykloserveru 8,5km, 550m, 1:07

Na Prašivé

Dalším vrcholem, na který jsme Matýska vytlačili, se stal kopec nad Vyšníma Lhotama, který pro svoji temnou minulost dostal jméno Prašivá. V hospodě bylo tradičně narváno, ale místo je to pěkné. Příště už bude Maťulda větší, takže vyrazíme bez kočáru a vydáme se po červené dál po hřebeni, třeba až na Ropičku, Kalužný a Kamenitý. Ale i tak fajn výlet. Hory jsou hory.

Kralický sněžník

V pátek u oběda jsme Laďou dohodli přechod Malé Fatry. Pak jsme se koukli na předpověď a bylo po přechodu. Aby nám nebylo smutno, tak jsme se večer sbalili a vyrazili na Kraličák. Malá večeře v Postřelmově a před půlnocí už si to šlapeme temným údolím Moravy k vrcholu. Šumění potoka, černé siluety stromů, jasné nebe a tisíce hvězd nad hlavou. Už mi to chybělo. Jak málo někomu stačí ke štěstí.  U slona jsme postavili stan a spalo se krásně. Ráno přišla mlha a celou sobotu už jsme viděli jen na pár metrů kolem sebe. Přes Sušinu a Podbělku jsme seběhli do Horní Moravy a po poledni jsme byli zpátky v Brně. Parádní vejlet. Dík Laďo.

Pálava podzimní

Maky se někde nachladila. Od ní to chytl Matýsek a nakonec jsem to od nich chytl já. Tak jsme marodili všichni tři. V pondělí už jsme to ale nevydrželi a vyrazili na Pálavu. Matýska jsem nosil celý den na sobě, takže jsme se odvážili i do náročnějšího terému (myšlena turistická značka vedená po pěšinkách a schodech). Plánovaný přechod Pálavského hřebene z toho z logistických důvodů nakonec nebyl, ale až pořídíme sedačku na záda, vše se změní. Po opravdových horách už se nám hodně stýská.

Ahoj byte

Minulý týden jsme se naposledy podívali z okna našeho bytu na Luční – byl z něj krásný výhled na Žabiny, na domek Roberta Křesťana, na důvěrně známý horizont s paneláky, stromy, kostelem a Kraví horou. Stejně jako Knotkova rodinka v Kulovém blesku jsme zavolali „Ahoj byte“. Pak jsme zabouchli dveře za několika krásnými lety našeho života, který jsme s Maky v tomto bytě prožili. Bylo nám tam dobře, narodil se nám tam Matýsek a budeme na něj vzpomínat jen v dobrém. Snad jsme tam zanechali trošku pozitivní energie pro dalšího nájemníka.

Až za náma někdo půjdete, tak nová adresa je: Brno-Komín, Absolonova 71.

Tady jsme spávali

Mikulov

V neděli jsme se s Maky a Matesem zajeli podívat do Mikulova. Krásné městečko to je. Dříve zde byla jedna z nejvýznamnějších židovských obcí na Moravě a i přes necitlivé zacházení v minulém století ve městě zůstala spousta židovských památek. Starý židovský hřbitov patří mezi nejhezčí co jsem zatím viděl. Horalský duch se v nás nezapře a tak jsme vytlačili kočár až na Svatý kopeček. Byl jsem v Mikulově poprvé, ale rozhodně ne naposledy.

A znovu do Lednice

Lednice nikdy nezklame. Tentokrát jsme prošli část městečka a prozkoumali další část obrovské zahrady. Hory to nejsou, ale máme to tam rádi.

Na kopcích

Dva dny a dva kopce. V sobotu jsme Matesa vytlačili na Javorový, přesněji Maky vytlačila, a v neděli jsme po dlouhé době vyrazili na chalupu na Ostrém. Matýsek byl na Ostrým poprvé s rozhodně se mu tam líbilo (celou dobu spal, takže jsem mohl cvičit na dobro). Jen co začne trošku chodit, vynahradíme si čas, který jsme na chatu jezdit nemohli. Byly to dva krásné pozdimní dny (až na cestu do Brna – Mates brečel a jeli jsme skoro čtyři hodiny).

Kamenka

Kamenkou často projíždím na kole cestou do práce. Dříve tam stálo méně aut, více chátrajících domků a v uličkách se potulovalo více podivínů. Nebo se mi to jen zdá? Ale i tak je fajn nasávat tajemnou atmosféru tohoto místa.