Jeseníky

Jeseníky se zase jednou předvedly v celé své kráse. Sluníčko a modré nebe bez jediného mráčku, vše do bíla obalené sněhem a ve svazích nepoježděný sníh. Taková nádhera. Navíc se mnou a Kámou tentorkát do Jeseníků přiletěl (doslova) v těchto končinách vzácný host Ládin, který po dlouhých letech začíná konečně zase běhat po kopcích. Vyšli jsme si s Vidláckou skupinkou na Divoký kámen a po prašanovém sjezdu dolů na Zámčisko jsme se vydali Dolem Velkého Děda na Petráky. Na Ovčárně jsme rozmrzli, zblajzli něco dobrého a vydali se zpátky na hřeben. S blížícím se koncem dne jsme došli na Vysokou holi. Mám rád tyhle večerní akce, vleky už nejezdí, běžkaři se vracejí domů a po hřebenech se rozlije noční klid. Před sjezdem po hraně Sviního dolu jsem se ještě zadíval naproti na Divoký Kámen, kde Povidláci chystali bivak, příště už spím s nima. Sjezd dolů byl krásnej. Za takových podmínek se mi do žádných jiných hor jezdit nechce, tady jsem spokojený, tady já budu furt, sem mi nikdo nelezte :-).

O krok dál

Dneškem počínaje bude můj modrej web vypadat jinak. Rozhodl jsem se přestat dále pracovat na svém webovém redakčním systému, který mě stál pěkných pár let přemýšlení, programování, učení se a starostí. Samozřejmě je člověku líto, když má zahodit tolik práce (zdrojový kód poslední verze měl asi sedmdesát tisíc řádků).  Ale doba pokročila  a to co jsem si od svého systému na začátku sliboval už dnes existuje. Jediným rozumným krokem dál byl přechod na něco pěkně udělaného a dobře fungujícího – a tím je WordPress.  Tak chvilku strpení než dám do pořádku texty, odkazy, galerie a videa.  A to je pro dnešek vše.

Bílé Jeseníky

O víkendu a pak ještě v úterý jsme se Špekem, Pidim a Tomem lyžovali v Jeseníkách. Toóóóóólik sněéééééhu, no to je nádhera. Pod horama není sice skoro nic, ale v těch „našich“ místech je ho až po ramena (pidimu) a mnohdy i více. Pěkných pár let už jsem nebyl na Červené hoře a ještě nikdy na Divokém kameni, takže tentorkát to byly výpravy z velké části objevné. Až na nesmyslnej sjezd mezi skalkama jižním svahem Divokáče to byla pohádka. Tyhle tři dny mi udělaly obrovskou radost. Díky.

Silvestr na Ostrém

Místo tradičního podzimního nekonečného vyzvídání „kdo, kam, s kým, na kolik dní, za kolik, s lyžema nebo bez …“ jsme se rozhodli letošního Silvestra vůbec neřešit a čekat do poslední chvíle na „zajímavé nabídky“. A protože se nám nakonec žádná nezalíbila, sbalili jsme pár dobrot a vyběhli na víkend na Ostrý. Na poslední chvíli se přidala ještě žebětínská Dáša. Zatopili jsme v kamnech a v podvečer se vydali čerstvě napadlým prašánkem na něco dobrého na Kamenitý. Chata byla plná lidí, ale s příchodem tmy postupně odcházeli. Po dobré zelňačce, černém pivu a velkém fernetu jsme se zvedli i my a šli potmě zpátky. Chození po horách potmě, to já můžu. Půlnoc jsme nijak neslavili, od všech ohňometných hrůz jsme byli díky odlehlosti naší chalupy ušetřeni a někteří z nás dokonce onu slavnou přelomovou sekundu strávili venku, u stromu, no, jak to, aby to nevyznělo divně, no, prostě jsem půlnoc pročůral. Druhý den, cestou domů, jsem si zaběhl do pralesa, popovídat se stromy, pobýt chvilku pod jejich korunama a popřát jim hodně zdraví, i když mě stejně většina z nich přežije.