Deštivá Fatra

Na Cyrilo-Metodějske svátky jsme se vydali do mých rodných Beskyd. První výlet (pondělní) jsme naplánovali do Malé Fatry, kterou máme nedaleko za hranicema. Hrozně jsem se těšil na Jánošíkovy diery a na Rozsutce – na místa, která mám v celé Malé Fatře nejraději.

Medziholie

Dlouhodobé deštivé počasí slibovalo nízkou návštěvnost a vyšší průtok vody – to aby to bylo dobrodružnější. Vody i lidí bylo dost. Šplhání po mokrých, nedůvěru budících, žebřících plných výletníků obutých do promočených tenisek nebo nazouvacích pantoflí stálo za to. Vodopádky přetékající a stříkající přes horní hrany žebříků vylučovaly průstup suchou nohou. V sedle mezi Rozsutcema se počasí zhoršilo úplně. Výletníci zoufale zkoumali rozcestník a nedůvěřivě se vyptávali na možnost dalšího postupu, ani jsme se nedivili, že nechtěli lézt dierama dolů.

Zmizeli jsme do mlhy a deště. Když déšť zesílil, přestalo nám vadit, že jsme se na žebřících namočili. Teď už to bylo jedno. Do sedla Medziholie jsme došli úplně promočení. Sestup do Štefanové stál taky za to. Každy kousek země se změnil na blátěné kluziště a před špinavým kouzáním nebylo úniku. Vše jsme ale přežili a za pár hodin už jsme se hřáli v Beskydech na chalupě.

A ještě pár obrázků od Maky