Čapkovi Amíci

Po nějaké době se k nám zase přijel ukázat někdo z kraje za velkou louží, tedy z míst, ke kterým všichni bluegrassem postižení pidlikáři vzhlížejí jako k hudebnímu ráji. Tentokrát pozval Rosťa Čapek, známý to výrobce hudebních nástrojů, hned tři kapely – Deadly Gentlemen, Della Mae a Cahalen Morrison & Eli West. Nešlo o žádné staré bardy, ale o mladou krev, která snad možná posunuje žánr někam dál. Večerní program začal už cestou na místo konání, kterou nám spestřila celá řada (ne)veselých zážitků – tím „nej“ byla jízda po kolejích mimo cestu s následným couváním po vedlejší koleji přes zastávku plnou lidí zpátky na cestu.

Začali to Cahalen Morrison a Eli West. Krásné dvojhlasy a sladěné barvy hlasů. S Davidem jsme mohli nechat uši na té bílé kytaře – měla neskutečné pěkný zvuk. Sákryš, takovou jednou mít, to by bylo. Bohužel se mi po pár skladbách trošku oposlouchali – melodie byly podobné, aranže taky, takže jsem se už těšil na něco dalšího.

Cahalen Morrison & Eli West


Cahalen Morrison & Eli West

Deadly Gentlemen. Na ty jsem byl zvědavý nejvíce. Zajímalo mě jak vypadá metal křížený s bluegrassem. Složení muzikantů mi říkalo, že ať budou hrát cokoliv, bude to pecka. Greg Liszt – banjista z mých milovaných Crooked Still, Sam Grisman – syn slavného David Grismana, Mike Barnett – houslista hrající s kdekým slavným. Nadšení rychle opadlo už po první skladbě. Těžko chápu, že se to někomu může líbit. Ať jsou tihle kluci v améru uznávaní sebevíce, mě se během celého jejich vystoupení hlavou honilo něco ve smyslu cimrmanových slepých uliček, které je třeba jednou projít, aby už do nich nikdo další nemusel. Další New Greas Revival se podle mě nekonají.

Deadly Gentlemen, sólo pro banjo a housle

O to více překvapila dívčí-holčičí, pro mě naprosto neznámá, kapela Della Mae. Takový průměrný bluegrássek, bez velkých nápadů, ale pěkně jim to šlapalo a některé jejich věci za tu cestu přes půl republiky rozhodně stály. Holky to zřejmě umí pěkně roztočit i mímo pódium, protože během pár dní jejich evropského turné prý stačily rozsednout kytaru, housle a zlomit (asi) smyčec.

Della Mae

Co si z toho kromě samotného poslechu odnáším. I když obletování celebrit nijak zvlášť neprožívám, tak stát na živo pár metrů od lidí, které znám ze spousty nahrávek a youtube je příjemný až dojemný pocit. Pár hodin před koncertem jsem se díval na video, kde Greg hraje s Timem O’Brianem a Sarah Jarosz. Po koncertu stál metr vedle mě v davu lidí.

A tentokrát žádné házení banja ani dobra do žita, ono to půjde.

Jo a uvaděč Rosťa nám lezl pěkně na nervy, příště bychom prosili méně hloupých keců a více muziky Rosťo.