Orličky na kole

Další týden a půl doma s chřipkou. Tento rok se na mě různé bacilly pasou jedna radost. Počáteční znechucení z pracovní neschopnosti a s tím spojené povinnosti nehnout se týden na krok z bytu sice na chvilku vysřídal záblesk nadšení ze té spousty času, kterou můžu strávit jen čtením a cvičením na dobro, ale koncem týdne už jsem toho měl dost. Když zavolal Mára, neváhal jsem ani chvilku. V neděli ráno nakládáme kola a vyrážíme směr sever – Orlické hory. Cestou baštím antibiotika, piju horký čaj s citrónem a odhaduju své síly.

Od přehrady Pastviny se přes Zemskou bránu dostáváme na hřeben a po bunkrácké linii jedeme celý hlavní hřeben přes Velkou Deštnou do sedla Šerlich. Mírně jsme tentokrát podcenili studium mapy a terénu, protože návrat zpátky, který měl být slovy velkého topografa Marka „krásným švihem hluboko zařízlým údolím“, se změnil v sérii horských prémií a dlouhých sjezdů. Uznávám ale, že ani já jsem nečekal, že např. do Luisina údolí nepojedeme z kopce, ale dobrých dvě stě výškových metrů do kopce na jakési horské sedlo. Ale líbílo se.

PODROBNÁ TRASA NA CYKLOSERVERU