Praha a Quicksilver

Půl roku očekávaný koncert nadešel. Do Prahy se klukům z Monogramu podařilo dostat pravej nefalšovanej americkej blůgrás v podobě kapely Doyle Lowson and Quicksilver. Tradičně jsme do Prahy vyrazili hned ráno, to abychom měli čas na město samé.

Praha je kouzelná. V uličkách Starého města a Malé Strany jsem musel prožít jeden ze svých minulých životů. Tak se mi tam líbí.

Ani tentokrát jsme nezapoměli na výstavy. První byla série fotek Citylab Jiřího Turka v Leica Gallery Prague. Technika, kterou fotky dělal se mi hrozně líbí – vše je většinou rozmazané pohybem, hodně zašuměné a barvy mají mírně nepřirozené odstíny.

Další výstavní zastávkou bylo Centrum součacného umění DOX, ve kterém prbíhalo výstav hned několik. Za sebe můžu říct, že se mi líbila jen výstava fotek Alžběty Jungrové z prosředí pražského klubu Blue Lite nazvaná Blue Light Tonite.

Večer patřil koncertu. Dlouho jsem přemýšlel o tom, co jsem si z koncertu odnesl. Viděl jsem poprvé v životě americký bluegrass, zážitek to byl velký. Muzikanti, včetně těch mladejch hošanů, to byli excelentní. Takhle hrát můžou opravdu jen amíci. I tak mě ale ke konci bolela hlava a bluegrassu jsem měl plné zuby. Něco mi v tom chybělo. Tradiční bluegrass asi nikdy nebude můj šálek kávy. Dokonale zvládnutý nástroj a hlas není všechno. Nebaví mě hudba bez nových myšlenek a zajímavých nápadů, byť dokonale zahraná.