Vymetáme kouty

Během týdne jsme projeli několik koutů naši vlasti. Novohradky leží na jižní hranici s Rakouskem, Labák na severu nad Děčínem na hranicích s Německem a Ostrý je na východě na dohled od hranic s Polskem a Slovenskem.

Novohradské hory

Nejeden člověk nám vychválil tento kout naší země. Opuštěná sudetská krajina, vylidněné pohraniční pásmo, kilometry cest po lesích a loukách, staré kostely a zanedbané vesničky, místo, kde čas běží pomaleji.

Tohle všechno jsme se o Novohradkách doslechli. Není divu, že nás to zlákalo. Prodloužený víkend jsme už dlouho předem přidělili právě těmto pohraničním kopečkům. V sobotu kolem poledne přijíždíme do Nových Hradů. Na náměstí si ještě dáváme guláš, poslední výsadu civilizace, a pak už hurá do divočiny. Jedeme na kolech obalených brašnama. Máme vaření, jídlo, stan, ručníky na koupání, foťák, nářadí, jsme odhodláni přežít vše.

Ale ouha, je strašné vedro a očekávaný horský chládek se nekoná. Místo něj na nás dorážejí přemnožení komáři a další havěť. Po pár hodinách šlapání nás přecházejí iluze o zapomenutém kousku země. Zase jsme si jednou vybudovali vzdušný hrad nad základy z různých řečí a našich přání. Popíjíme pivko na kopci v Hojné Vodě a koukáme na spousty cyklistů a turistů. Před setměním projíždíme Žofínem a stoupáme k Huťskému rybníku. Komáři nás ženou výše a stan stavíme na hřebeni z poblíž kopce Vyhlídka. Drobné mušky na nás asi čekaly, protože na nás zahájily útok v celých armádách. To jsme ještě nezažili. Nebýt stanu, tak nás sežraly zaživa.

Doufali jsme, že ráno bude líp, ale útok pokračoval i při balení věcí, no hrůza. V Pohorské vsi oddychujeme a zkracujeme plánovanou trasu.Další noc bychom nepřežili. Po krásných cestičkách přijíždíme do Benešova, kde na náměstí u kašny snídáme a přes louky, hory a doly se odpoledne vracíme do Nových hradů. Jsme spokojeni, že jsme vše zvládli a možná se sem ještě vrátíme (bez horka a komárů).

Labák

Tak David se konečně dočkal. Dostal mě do Labáku. Výprava dvou aut ve složení: já s Maky, David s Maťou, Ricardo, Janek Bednařík šimpanz, Ďury a Janča úspěšně přežila pekelnou cestu a v hospůdce u Nežerků (V Ostrově) popíjela až do setmění. Pak se odebrala do bivaku autobus.  Tolik zprávy z pátku. V sobotu se lezlo.

My s Maky jsme to sice pojali spíše expedičně než sportovně, ale zelezli jsme si parádně. Lezení parádní, sice trožku těžší, ale rozhodně líp odjištěné než na jiných pískách. Člověk se bojí tak akorát, aby to nebylo o život. Večer U Kosti jsme s Davidem zavřšili den pivama, kytarou a dobrem. Nikdy určitě nezapomeneme na Růženku, její pronikavý hlas a do aleluja opakovanou hlášku: „A zahrajte něco veselého, tohle bylo smutné“. V neděli bylo hrozné vedro. Trekovalo se, trošku lezlo a cestovalo zpátky do Brna. Určitě se sem ještě podíváme, na druhém břehu (pravém) by pro nás mohlo být více lezitelných cest. A taky ten malý hřbitůvek a staré domky v Dolním Žlebu by stály za pár obrázků.

Beskydy

Zchladit se v chladném hoském vzduchu, cvičit na dobro, číst a spát. Tak takhle jsem si vymyslel svoji týdenní dovču na naší beskydské chalupě a přesně tak jsem to taky udělal.

Přibral jsem ještě kolo, abych trošku potrénoval na náš velký přejezd. Až na dvě pekelné vyjíždky na kole to byl krásný týden na horách, plný nicnedělání, ticha, šumění stromů a zvuků dobra. Na víkend přijela Maky a přivezla s sebou jednu z nejhezčích bouřek co jsem kdy na Ostrém zažil.

A když už je řeč o kole, tak se mi i v tom hrozném vedru povedl krásný přejezd. Z Třince přes Vendryňi do Nýdku, přes Hluchovou na Filipku, na Bahenec a dolů do Bukovce, pak nahoru na Gírovou a zase dolů do Mostů, pro změnu zase nahoru na Skalku a po hřebenu přes Velký a Malý Polom na Bílý kříž, pak po asfaltkách přes Visalaje zpátky do Třince – 111km, nastoupáno asi 1800m, vypito pět litrů vody, šest hodin v sedle.