První lyže

Po návratu z Návrší si na mě zasedla chřipka a strávil jsem doma skoro měsíc. Už jsem se nemohl dočkat na první skialpy v Jeseníkách. Sněhovej bůj na mě ale myslel a pořádnou nadílku do Jeseníků poslal až tento víkend. V sobotu ráno se v Zábřehu na benzince dává dohromady banda Brněnských jeseníkářů a společně vyrážíme směr dolní nádrž. Sněhové království. Parkujeme (skoro jsem přejel Pidiho), lepíme pásy, balíme dobroty a vyrážíme. Jak já se na to těšil.

Šlapeme stopu na Saša peak a sníh je bezedný. Ještě na cestě se kolem nás prohnal skůtr v oblaku prachu. Nadáváme. Po pár minutách ho doháníme a se skrývanou radostí pozorujeme zoufalé pokusy posádky o vyhrabání toho monstra. Zapadl až po řídítka. Dnes máme jasno – nic prudšího než Saša peak nejezdit. Sníh si sedá s hrůzostrašnými zvuky a úplně veselo nám není. Lyžování se podobá prohrnování cesty pluhem. Několikrát jsem se zapíchl špičkama do bezedné bílé hlubiny a hladina sněhu mi sahala až nad pás. Dvakrát jsme dobyli Máj. V neděli vidím ve zprávách, že se v Kotli někdo projel s lavinou. Je to taková škoda, stačila krátká procházka lesem a i bez kopání sondy bylo jasné, že do svahů jako je Kotel tentokrát určitě ne.