Praha podzimní

V neděli jsme se vydali na vejlet do Prahy. Kromě tajů města, temných staroměstských uliček, židovského hřbitova a Sudkova ateliéru jsme měli spoustu dalších plánů, na které uzrál čas právě tuto neděli. Před rokem jsem Market slíbil svařák na Kampě, na Žižkově měli hrát večer Flecktones a v ulicích města je k vidění výstava sdružení PostBellum.

Vydali jsme se přes Malostranské náměstí po starých zámeckých schodech na hrad. Cestou jsme pročítali panely akce My jsme nezapoměli, kterou sdružení PostBellum zasadilo do ulic a náměstí po celém městě. Výstavu jsem si jako pravidelný posluchač Příběhů dvadcátého století nemohl nechat ujít. Připravili to zajímavě a líbilo se mi, že panely pročítali i mladí lidé. Práce PostBellum je pro mě v dnešní době jedním z mála světlých míst.

Nedaleko Střeleckého ostrova tvořil pan fotograf Sudek. Podívali jsme se do míst, kde vznikala série Okno mého ateliéru a kde tento velký fotograf prožil část svého života. Malá chaloupka v zahrádce obehnané ze všech stran vysokými domy a vznikaly tam fotky, které obletěly svět.

Kampa a Čertovka. Praha je tak krásná. Popíjíme svařák v malé hospůdce asi deset metrů od mlýnského kola a je nám fajn. Venku se mezitím setmělo. Potmě přecházíme Karlův most a proplétáme se temnýma uličkama Josefova se stínem židovského strašidla „Masíčka“ za zády. Na Žižkově nás už čeká host zpoza velké louže. Po pár letech se na nás zase přijel podívat Béla Fleck – banjista, kterému není jen tak rovno, a jeho kapela – Flecktones.