Dlouhé stráně, 10.-11. prosinec

Jeden z dalších typických Jesenických skialpových prašanových víkendů.

Býčí skála, Pornovztahy

Kdyby se lidé v noci setkávali pod hvězdami místo pod lampou, mám za to, že by nemohli dobře mluvit o politice nebo o zatracených poměrech; pod hvězdami se lépe mluví o lásce, o zítřejším dnu a o jiných tichých a vážných věcech. Člověk se pod hvězdami může zbláznit nebo zamilovat, ale nemůže se rozčilovat. Skutečně existují tajemné astrální vlivy; hvězdy mají mocný vliv na člověka, který se na ně dívá; ale nemají jaksi vlivu na člověka, který civí na světelnou reklamu nebo čte v kavárně divadelní referáty. Člověk pod hvězdami je účasten na veliké slávě světa; je korunován hvězdami. Když jsem se posledně stěhoval, mínil jsem, že se stěhuji až na sám divoký a opuštěný kraj města; shledal jsem však, že jsem se odstěhoval mnohem dál; až k Měsíci a do sousedství hvězd.

Karel Čapek

Celé léto jsem o téhle cestě přemýšlel, ale furt nebyl čas nebo lidi … a tak jsme se s Gitou rozhodli, že to dáme, a navíc v noci. Je osm večer, jsme u skály, nalízáme do obrovské klenby, na nebi hvězdy, mráz, tak jak to má být. V polovině cesty se střídáme, aby si každý užil svůj kousek strachu při hákování na prvním. V pět ráno se ozývá vítězný pokřík od horního štandu. Máme to, docela jsme chvilkama pochybovali (aspoň já) … ale bylo nám jasné, že když z toho někde v polovině zdrhnem, nebudeme mít morál na druhý pokus. Radost a spokojenost, to jsou ty správná slova.

Gita a Franta, 8. – 9. prosinec 2005, Josefovské údolí, Býčí skála, prvovýstup: J. Bednařík, D. Janák, 2002

Dlouhé stráně, 4. prosinec

Všichni už se těšili na skialpy a tak jsme vyrazili počasí nepočasí, sníh nesníh, na Stráně. Autama jsme dojeli až na Zámčisko k mostu, to jsem ještě nezažil. Vyběhli jsme na Velkou Holi a lyžovali jsme v kotli. Se Zobčou jsem sjel centrální část, do které jsem vjel po ujištění, že nic nemůže spadnout (pípáky jsme pro jistotu schovali do báglu). Po příhodě z Mravenečníku se bojím jak čert. No … a stejně jsme pak jeli polovinu svahu po laviništi, co už, když nic nepadá, tak nic nepadá. Lyžování parádní, jen škoda sněhu bez podkladu. Na viděnou na kopečkách Tome, Vidláci, Zobčo, Zbyňo, Julie, Franto a závoďáku z Losin.

Divoký důl, 26. listopad

První letošní mixové lezení v proslavené jesenické divoké stráni.
Podmínky na … tak jsme s Tomem jistili už v lese a na nástupových
loukách. První lezeckou délku jsem tahal já a připadal jsem si jako
Viktor čistič. Drny byly všechno možné, jenom nééééé promrzlé. Tož jsme
vzdali pokus o diretissimu a obřím traverzem jsme naťapkali pod pravou
vrcholovou část, ve které si pro změnu pěkně zabojoval Zobča i Tom.
Luboš moc nelezl, spíš furt nadával a nacvičoval biwallovou lanovou
techniku. A já jsem si opět připadal jako čistič, tolik založeného
matroše v divokáčových šitech jsem snad ještě neviděl. Ani fotit se mi
nechtělo.

Západní Tatry S Dejčou a Alexem

Bišík a Jankovy narozeniny

Pilo se, jedlo se, slavily se Jankovy narozky. I nějaký ten kruh se zatloukl.

Chamonix v Alpách a focení pro AlpinePro

Tak si tak s Orlíkem vykračuju po rozpálené cestě pod Pálavou (utíkáme kvůli hnusnému rozlámanému poděl….. lezení), když se ozve mobilem Povdilák. Jestli prej nechci jet na lyže do Chamonix, snad fotit reklamní fotky, a to všechno jako že zadara a ještě že si snad něco vyděláme. Proč ne, za tři dny se přece stačím sbalit. Sice bylo dost ujeté balit skialpy a zimní lezení v parném létě, ale co už. Složení týmu se nakonec ustálilo: Já, Giťule, Pavel a Ricardo.

Cesta do hor nebyla z nejpřímějších, zajížďka do Prahy byla kvůli věcem na focení a autu nutná. Následovalo nutné vyzvednutí Ricarda a jeho svině v Budějovicích, kdy bych chtěl žít každý a pak ještě nutný noční výlet pod Dachstein pro lyže značky Ricardo Hagan. Dál už jen Moby a Chamonix. Uff, sjezd z kopce, Ricardo a pískající gumy, první pohled na Dru, Blank, Midi a sníh. Pak nevím přesně co pár dní bylo, asi nějaký sen, dík Giťule, Ricardo, fotografe … a pak jsem najednou v šest ráno před barákem v Brně, jdu na chvilku spát a valím do práce.

Moje fotky:
[bsgallery set=“2″]

Co fotil Pavel:
[bsgallery set=“1″]

Yachting na Orlíku, 27.-30.10.

Vždy jsem si říkal, že až vylezu ten Eiger, začnu dělat do lodí co jezdí na vítr. Kdysi jsem trošku plachtařil a rád bych se k tomu jednou vrátil. Tento víkend na jachtě kamaráda bunkráka mi tenhle můj sen hodně připoměl. Ve čtvrtek večer vyrážíme s Alexem vlakem z Brna směr Praha. Dále pak s Kočičákem – kapitánem autem na jih a před půlnocí jsme konečně v místě, na kterém kotví Vega. Před spaním trošinku popíjíme a v podobném duchu se nese i zbytek plavby. Několik prázdných láhví Fernetu mluví za vše. Ráno za mírného větru vyrážíme proti proudu směr Zvíkov. Na hrad jsme to ale za den nestihli. Na noc kotvíme v neznámé pustině a vyrážíme na břeh hledat nejbližší hospodu. Další den za krásného letního počasí dorážíme na Zvíkov a flákáme se v okolí. Odpoledne spěcháme zpátky. Po setmění nabíráme další dva členy posádky a temnou nocí pokračujeme dál. Noční plavba je super, potkáváme houseboat i parník. V neděli se počasí hodně zhoršilo, už žádné sluníčko a krátké rukávy.

Nakonec zbývá poděkovat Kočičákovi a Alexovi za pozvání.

Vysoké Tatry, 21.-23.10. 2005