Vysočina

Konečně začínáme žít. Máme za sebou letosšní první víkend ve Svratce. Přidala se Káma, Prokop a Grétka. Sobota patřila dobývání Rybenských perničků. Děti si pěkně hrály pod skálou a dospěláci se snažili natáhnout alespoň jednu cestu. Kombinace mokrých mechů a strachu ale udělala své. Nic jsme nevylezli. V neděli jsme si ale na Drátníku náladu spravili. Cesta Rorejs stála za to. Teď už s dětma zvládáme nejen chodit, ale i lézt. Nádhera.

Pokračovat ve čtení „Vysočina“

Velikonoce

Velikonoce jsme strávili v Brně. Zamčení před celým světem, na mrskání si  nehrajeme. Vajíčka jsme si udělali (a snědli) pro radost. A pak jsme šli s Kámou, Vagošem, Grétkou a Prokopem na dlouho plánovanou průzkumnou výpravu na stezku „Bosou nohou“, která se motá kolem Valtické kolonády. Ušli jsme asi pět kiláků s velkým kopcem a opět pěšky, tradááá.

Pokračovat ve čtení „Velikonoce“

Přes Kraličák

Rychlá akce odpoledne po práci. V jednu s Ladinem sedáme v Brně do auta, ve tři vybíháme z Dolní Moravy. Pomalu, ale jde to. Na hřebeni na nás čekala spousta pěkných věcí – bahno, kaluže, šutráky, mlha, zima, vítr a trošku bloudění. Na rozhledně na Klepáči jsem byl poprvé v životě. Dole v Krčmě už bylo zavřeno, ale nakonec jsme pana hostinského udolali. Já hraním na banjo, které tam měl, Laďa povídáním o letadlech. Dostali jsme pivo, česnečku i kafe a nakonec nechtěli ani zaplatit. Každopádně – zvládli jsme to. Horských běhů mám za sebou málo, vůbec jsem netušil jak to půjde. V jedenáct hodin večer usínám ve své posteli doma v Brně, abych brzo ráno sedl na kolo a jel na brigádu do Krasu. Člověk zvládne více než si myslí. Pokračovat ve čtení „Přes Kraličák“