Modrý Pavouček

Prodloužený víkend začal v Hodoníně. V přístavišti jsem na “Jez Festu” odehrál jsem dva koncerty po sobě, jeden s Horizontem a druhý se Svaťa Kotas bandem. Bylo to jedno z nejlepších hraní za poslední rok. Markét s dětmi dojeli vlakem a taky se účastnili. Přespali jsme přímo v přístavišti a druhý den vyrazili směr Bílé Karpaty. V sobotu jsme šli na nejvyšší vrchol - Velkou Javorinu. Výhledy nádherné, ale chození po lesích nás moc nebavilo. Příště bereme kola. Spali jsme na krásném místě s úžasným výhledem. Večer jsme s Markét zašli na pivo do přilehlé hospůdky a celkem vtipně jsme se dozvěděli, že za spaní je třeba platit, ale paní byla shovívavá a domluvil jsme se na dvou stovkách. K tomu nám přidala balík sladkostí pro děti. Pár metrů od auta spal na zemi starý pán, kterého jsme potkali i na Javorině. Skoro jsem mu záviděl. Ráno jsme zevlovali v autě. Vyrušil nás pán, který zaparkoval vedle nás, nechal puštěný motor, otevřel okýnka a velice hlasitě pouštěl přenos nějaké mše z kostela. Šli jsme se pak projít kolem Žítkové, je to nádherné místo. Do Bílých Karpat se musíme vrátit, nějak jsme na ně pozapomněli.

Tři dny s Matýsekem v Polsku. Holky nám daly opoušťák, tak jsme toho náležitě využili. První den jsme si projeli trail na vrchol Jagodna, který jsme už kdysi jednou jeli a líbil se nám. Spali jsme, spolu s dalšími tuláky, hluboko v lesích Gor Bystrzyckich. Druhý den jsme přejeli do Sovích hor. Zaparkovali jsme v městečku Bardo a jeli traily nad ním. Bylo to hodně do kopce, moc se nám to nelíbilo. Odskočili jsme si do Klodzka do KFC a pak už hurá na další trail v Sovích horách. Serbrna Gora je horská pevnost, která je traily doslova obklíčená. Ale ani tady se nám traily nelíbily, obrovské převýšení a dost těžký terén. Ale pevnost byla zajímavá, škoda že nebylo na prohlídku více času. Na noc jsme přejeli do Stolových hor. Chvíli jsme hledali vhodné místo, ale našlo se. Spali jsme vysoko na hřebeni, těsně před hranicí parku. Třetí den jsme jeli pohodovou vyjížďku po Stolových horách, žádné velké kopce, krásné cyklostezky i krajina. Tím jsme si spravili náladu. Krása. Sem se musíme vrátit.

Tři dny, tři akce. V pátek jsem si zajel do Poličky na koncert, který tam pořádá Blanka s Borisem. Bylo to moc příjemné, v sále jsem znál snad polovinu lidí. Ukázala se i Janča z SK Bandu. Pozdě v noci jsem se vrátil domů, abychom se druhý den vydali do naší oblíbené Lednice. Jeli jsme na kolech, ne moc daleko, se spoustou zastávek a občerstvovaček. Odpočinkový výlet po zdolání nemocí. V neděli jsem jel sám. Vybral jsem si údolí Rokytné, protože jsem tam nikdy nebyl. Trasu jsem musel trošku zkrátit, protože žlutá značka údolím není úplně pro kola. Spousta přenášení a tlačení přes klády, skály, prudké svahy, kameny. Byl to boj, ale to k objevování patří.

Tři dny a tři noci v Česko-polském pohraničí. Dny jsem trávil na kole v zapadlých koutech Českých a Polských Sudet, večery na hudební dílně, kterou ve Zlatých horách pořádá Ondra Kozák a noci v dodávce na odlehlých místech, na kterých je ticho, svítí hvězdy a ráno je vidět daleko do krajiny. Na kole jsem se podíval na spoutsty míst, o kterých jsem jen četl a bylo to úžasné zapomenout na chvíli na ten normální městský život.

Další z řady Beskydských bluegrassových setkání. Tentokrát pro změnu u nás na Ostrém. Nahoru jsme vyjeli autem a z pátku na sobotu jsme tam byli s Michalem sami. Večer jsme zašli posedět na louku nad turistickou chatu. Výhled z toho místa je prostě úžasný. Slíbili jsme si, že druhýden tam skočíme s nástroji. A jak řekli, tak udělali: V sobotu dorazili ostatní - Petr, Patrika, David, Lubo s Eliškou a Vítek. Hrálo se, povídalo, grilovalo, topilo v krbu. Propojení dobrých lidí, chat na horách a dobré muziky, to je něco, co mě v poslední době hodně moc baví. Díky všem, kdo v tom lítají se mnou.

Čtyři velikonoční dny jsme se schovávali ve Svratce. Odzimovali jsme chalupu, ve které se po zatopení začali zjevovat velcí pavouci. Bylo to s nimi veselé, hlavně v noci. Nejdelší výlet byl v neděli. Bylo teplo a celý den svítilo sluníčko. Ujeli jsme přes čtyřicet kilometrů a Adélka šlapala neskutečně. Poprvé jsme ji vůbec nemuseli pomáhat. Je dobrá.

Dnes byl deštivý den. Nikomu se nikam nechtělo, tak jsem se vydal sám dokončit obhlídku Tišnova. Prošel jsem si celou Cestu hrdelního práva a taky hřeben přes rozhlednu Klucaninu. Stavil jsem se k bývalé šibenici “Na Spravedlnosti”. Po přednášce ve Žďárku, kterou na téma šibenic nedávno pořádala kamarádka Andrea, toho o popravování vím docela hodně. Chápu proč se šibenice stavěly na místech s velkým výhledem. V Tišnově jsem si konečně prošel “Tišnovské uličky” - tři úzké uličky plné stínadelské atmosféry.

Potřeboval jsem něco zařídit v Šumperku, tak jsem si vzal kolo a místo čekání jsem se zajel podívat na Rabštejn a Skřítek. Na Rabštejně jsem vylezl nahoru na skály, kde jsem mlsně pokukoval po lesknoucích se borhácích. Tento rok už by to chtělo začít zase trošku lézt. Z Rabštejna na Skřítek to bylo náročné, spousty popadaných stromů, bahno, prudké stoupání. Na Skřítku jsem si dal česnečku a jel dolů. Původně jsem chtěl ještě nastoupat nad Skřítek a traverzem dojet na Alfrédku, ale nezbylo mi na to dost času. Sjezd dolů byl úžasný.

Nutně jsem potřeboval z města a k tomu ještě úplně vypnout hlavu. Měl jsem za sebou extra náročný týden v práci, doma i s muzikou. V pátek jsme s Horizontem odehráli koncert v Hustopečích, v sobotu ráno jsem nabalil dodávku a kolem poledne jsem už šlapal na kole na náhorní plošinu Nízkého Jeseníku. Je to krásný kraj, bez lidí, trošku zapomenutý, se spoustou starých domů, s nekonečnými výhledy a mnoha památkami na bývalé obyvatele. Ano, jsme v kraji, který patří do Sudet. Celou sobotu foukal silný vítr, který mi sebral spousty sil. Večer jsem byl dost unavený. Druhý den jsem jel lehčí trasu dole v údolí řeky Moravy.

Jarní víkend v Jeseníkách. Lyžování možná nehlepší za poslední dvě zimy. Prázdné vleky, prázdné sjezdovky, varhánky od rolby vydržely na některých místech až do odpoledního konce lyžování. Sníh byl úplně jako jarní firny v tatranských žlabech. Vůbec jsem nepochopil proč už lidé přestali lyžovat. Taková nádhera. Tím líp pro nás. Nemohli jsme se toho nasytit. Jezdili jsme až do posledních sil. Spali jsme dvě noci venku v autě, byla to první akce s dodávkou tento rok. Bylo to kouzelné spát v černočerné tmě, mít nad hlavou hvězdy, v autě teplo, ráno snídat a koukat do lesa. Kromě sjezdovek jsme se podívali do Jeseníku, Horního údolí, na Rejvíz, do Bruntálu.